Utváření uctívače (The Making of a Worshipper) ------------------------------------------------------------------------ By David Wilkerson 25. listopadu 2003 __________ V Exodu ve 14. kapitole je popisován neuvěřitelný moment v historii Izraele. Izraelci právě opustili za Božího nadpřirozeného vedení Egypt. Teď byli pronásledováni faraónovou armádou. Izraelci byli vedeni do údolí, které bylo z obou stran obklopeno strmými horami, a před nimi bylo hrůzu nahánějící moře. Ještě to nevěděli, ale měli zažít nejtemnější, nejbouřlivější noc svých duší. Stáli tváří v tvář bolestné noci plné paniky, zoufalství a beznaděje, která je otestuje až do krajnosti. Jsem si jist, že tuto kapitolu Izraelské historie znáš. Většina křesťanů ví, co se stalo u Rudého moře a jak Bůh zázračně osvobodil svůj vyvolený lid. Přesto bys rád věděl, co má tato událost společného s názvem mého poselství "Utváření uctívače." Věřím, že tato pasáž má něco společného s tím, jak Bůh dělá ze svých lidí uctívače. Opravdu, žádná jiná kapitola v Bibli to nepředvádí mocněji. Víš, uctívači nevznikají během probuzení. Netvoří se v dobrých, šťastných časech, v obdobích vítězství a zdraví. Uctívači se nevytvářejí, když vidí nepřítele na útěku. Pravdou je, že Boží uctívači se vytvářejí během temných, bouřlivých nocí. A právě to, jak reagujeme na naše bouře, určuje, jakým druhem uctívačů jsme. 11. kapitola Židům nám předkládá obrázek Jákoba v jeho stáří: "Věrou Jákob, umíraje, každému z synů Jozefových požehnání dával, a poklonil se podepřev se na vrch hůlky své" (Židům 11:21). Proč je Jakub před svou smrtí takto popisován? Nejprve musíme poznamenat, že 11. kapitola Židům je kapitola, která je známá jako biblická "síň víry." Jákob je jen jednou z mnoha postav, které jsou v této kapitole zapsány jako příklady víry, kterým se máme v těchto posledních dnech vyrovnat. Zde byl muž, který absolvoval jednu bouři za druhou. On a jeho rodina procházeli na každém kroku traumatizujícími událostmi. Jákob sám měl za sebou mnoho osobní bolesti, smutku a zápasů během svých let na zemi. Teď Jákob věděl, že jeho život už brzy skončí. Proto ho vidíme, jak dává požehnání svých vnukům. Takže, co dělá Jákob, když se ohlédne na události svého života? Je pohnut k uctívání. Tento muž neřekl ani slovo. Ale, když se opřel o svou hůl, v úžasu nad životem, který mu Bůh dal, "poklonil se" (11:21). Jákob v tu chvíli uctíval Boha, protože jeho duše byla v pokoji. Demonstroval pravdivost, že bez jakéhokoliv stínu pochybnosti byl Bůh věrný po celý běh jeho života. Jákob si pravděpodobně ve své mysli znovu přehrával všechna vítězství, která mu Bůh na každém kroku zajišťoval. A teď patriarcha uzavřel: "Nikdy nezáleželo na tom, jakou bitvou jsem procházel. V každé bouři mi Bůh dokázal svou věrnost. Občas jsem si myslel, že se v zoufalství a panice zhroutím. Ale Bůh mě provedl skrze každou situaci. Vždycky byl věrný. Ó Pane, Všemohoucí Bože, já tě uctívám!" Píši dnes toto poselství každému, kdo čelí nejobtížnějšímu období svého života. Je určeno těm, kdo by svou současnou zkoušku popsali jako temnou, bouřlivou noc. Jsi uprostřed času krutého zkoušení. Vlastně je tvá zkouška tak nemožná, že vyžaduje zázračný Boží zákrok. Chci ti z Písma ukázat, že Pán chce, abys vyšel ze své bouře jako uctívač. On pro tebe učiní ve tvé temné noci cestu. A má plán, aby tě vyvedl jako zářící příklad světu o své věrnosti ke svému lidu. ------------------------------- Hospodin postavil Izrael do nemožné situace ze dvou důvodů ------------------------------- Písmo nám říká, že Hospodin sám zinscenoval pro svůj lid tuto temnou, bouřlivou noc. Zaprvé to byl Bůh, kdo je dovedl do údolí k moři: "Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka: Mluv k synům Izraelským... rozbijete stany při moři" (Exodus 14:1-2). Byl to také Bůh, kdo zatvrdil faraónovo srdce proti Izraeli: "I zatvrdím srdce Faraonovo, a honiti je bude" (14:4). Proč by to Bůh dělal? Zaprvé nám Bůh říká: "Oslaven budu v Faraonovi a ve všem vojsku jeho; a zvědí Egyptští, že já jsem Hospodin" (14:4). Za druhé Bůh chtěl, aby jeho lidé vstoupili na svou nastávající cestu po poušti jako uctívači. Proto pro ně bylo důležité, aby se teď z Rudého moře vynořili s uctíváním ve svých srdcích. Bůh nechtěl reptaly a kverulanty, ale pravé uctívače. Nazval Izrael svým dědictvím, lidem, který ztělesňoval jeho věčný záměr na zemi. Proto měli být živoucími příklady jeho věrnosti k jeho lidu i v jejich nejobtížnějších časech. Scéna byla takováto: Izraelci teď tábořili u moře. Lidé postavili své stany a radovali se ze své nově nalezené svobody. Po čtyřech stech letech otroctví je Bůh vyvedl z železné pece Egypta. A teď vychutnávali své první pocity svobody. Byli plní naděje, kterou svoboda přináší, zpívali a volali: "Již žádné bití, již žádné pronásledování. Konečně jsme svobodní." Byli také vzrušeni zaslíbeními, která jim Bůh dal. V podstatě jim řekl: "Je před vámi nový den. Zaslíbil jsem vám zemi, která je před vámi a čeká, až do ní vstoupíte." Tato scéna přiléhavě popisuje křesťana, kterého Bůh osvobodil z hříchu. Věřící se raduje ze své nově nalezené svobody, je osvobozený od všech minulých otroctví a svázaností. Náhle prožívá nádherný čas spasení a vykoupení. A v jeho srdci zní svatá melodie, protože žije z Božích zaslíbení. Takový byl stav Izraelců, když tábořili u moře. Lidé poznali, že Bůh pro ně naplní každé své slovo. Vybral si je, aby byli jeho dědictvím, a teď je přivádí zpět k sobě. Už brzy se měli stát uctívači, jejichž svědectví bude sloužit jako jasné, zářící světlo světu. Ale ve chvíli jejich největšího pokoje usiluje nepřítel o jejich zničení. Právě na vrcholu izraelské svobody, během hodiny jejich největší naděje, přišel útok. Egyptští se na ně pod vedením faraóna přiřítili jako řvoucí lev. A tato démonická armáda byla nepochybně rozhodnutá přivést je zpět do otroctví: "I honili je Egyptští, a postihli je, když se položili při moři, všickni vozové Faraonovi, a jezdci jeho i vojsko jeho podlé Fiarot, před Belsefon" (14:9). Zpráva přišla náhle a neočekávaně: "Egypťané jsou tu! Faraónova armáda na nás vyrazila s hřmotem." Způsobilo to otřes v celém táboře. Izraelští vůdci se drápali na nejbližší hřeben hory, odkud viděli veliká oblaka prachu, jak se vznášela od mohutného průvodu dole pod nimi. Přibližovaly se k nim stovky koní a jezdců, za nimiž následoval velký počet pěchoty. Země se chvěla pod mocným rachocením 900 železných vozů. Jak strašlivý pohled. Otřáslo to veškerou naději v táboře: "Pozdvihli synové Izraelští očí svých, a aj, Egyptští táhnou za nimi. I báli se velmi" (14:10). Sám sebe se ptám, kolik křesťanů čelilo takové hrůze právě na vrcholu svého pokoje? Moje rodina a já jsme to rozhodně prožili. Vzpomínám si na otřesný telefonát jedné noci, když má žena řekla: "Tvůj bratr zemřel. Měl náhlý srdečný záchvat." Nebo na strašlivé zavolání ohledně naší drahé vnučky: "Tiffany má nádor na mozku." Přemýšlím o šokujících telefonátech, které vyslechli mnozí další v naší církvi: "Bulka, kterou jste nahmatal, je maligní. Přijeďte, prosím, ihned do ordinace." To je druh náhlého, šokujícího poplachu, který zažili Izraelští. Písmo zaznamenává reakce lidí: "Pozdvihli synové Izraelští očí svých, a aj (spatřili), že Egyptští táhnou za nimi... i báli se velmi" (14:10). Boží lidé zaměřili svou pozornost na hrůzostrašnou situaci, v níž se nacházeli. A jejich křik byl: "Je to beznadějné. Jsme v pasti. Všichni zemřeme." To, co vzápětí udělali, nám říká všechno o stavu Izraelců jako uctívačů: "Volali synové Izraelští k Hospodinu" (14:10). Nedejme se zmýlit, to nebylo volání uctívání. Lidským voláním bylo: "Proč jsi to, Bože, dopustil? Po všech těch letech otroctví jsi nás osvobodil. Ale kvůli čemu? Abychom zemřeli faraónovýma rukama? Je tohle místem, kde po veškeré prožité bolesti a utrpení zemřeme?" "Naplnil jsi nás nadějí, osvobodil jsi nás, dal jsi nám veliká zaslíbení. Ale přestože jsme poslechli tvé Slovo, dopustil jsi, aby nás dopadli naši nepřátelé. Proč jsi s námi takto jednal? Bylo by pro nás lepší vrátit se do Egypta. Jestli to všechno mělo takhle skončit, pak nemá cenu ti sloužit." Cítil ses někdy takhle? Připadáš si ve své hodině hrůzy podobně? Zvedá se v tobě hořkost? Křičíš, jako křičel Izrael: "Co jsem udělal, že jsem si to zasloužil? Zvolil jsem si, že tě budu milovat, Bože. Dal jsem své nejlepší, abych se řídil tvým Slovem a sloužil Ti. Proč se mnou takhle zacházíš? Vše, co vidím, je, že mě čeká ještě více bolesti." ------------------------------- Uprostřed jejich zkoušky poslal Bůh svým lidem poselství o třech bodech ------------------------------- Bůh řekl Izraeli, aby uprostřed své zkoušky udělali tři věci: "Nebojte se. Tiše stůjte. Vizte spasení Hospodinovo." Jeho volání k Izraeli bylo: "Já budu bojovat za vás. Vy máte prostě a jednoduše zachovat klid. Utište se a vložte všechno do mých rukou. Právě teď činím dílo v nadpřirozené oblasti. Všechno mám pod kontrolou. Tak nepodléhejte panice. Věřte, že já bojuji s ďáblem. Tahle bitva není vaše." Brzy padl na tábor soumrak. To byl začátek temné a bouřlivé noci Izraele. Ale byl to také začátek Božího nadpřirozeného díla. Poslal strašlivého, hrůzyplného, ochranného anděla, aby stál mezi jeho lidem a jejich nepřáteli. Věřím, že Bůh stále ještě posílá ochranné anděly, aby tábořili kolem všech, kdo ho milují a mají před ním bázeň. (viz Žalm 34:7: "Vojensky se klade anděl Hospodinův okolo těch, kteříž se ho bojí, a zastává jich.") Ale to nebylo všechno. Hospodin také přesunul nadpřirozený mrak, který dal Izraeli, aby je vedl. Mrak se náhle přemístil zpředu tábora dozadu. Před Egypťany se rýsoval na obzoru jako zeď, černá jako smola. Izraelští nepřátelé neviděli ani kousíček z toho, co je za ním: "Byl Egyptským oblakem a tmou" (Exodus 14:20). Ale z druhé strany vyzařoval oblak nadpřirozené světlo, které Izraelcům poskytovalo po celou noc jasnou viditelnost: "Izraelským pak osvěcoval noc, tak aby nepřiblížili se jedni k druhým přes celou noc" (14:20). Drahý svatý, jestliže jsi krví vykoupené Boží dítě, postavil Bůh mezi tebe a ďábla bojovného anděla. A přikazuje ti, právě tak jako řekl Izraeli: "Neboj se. Tiše stůj. Věř v mé spasení." Satan proti tobě může přijít a šeptat ti zlé výhrůžky. Ale nepřítel tě nikdy během tvé temné, bouřlivé noci nemůže zničit. Ačkoliv byla faraónova armáda v absolutní tmě, stále ještě mohli pozvedat své hlasy. A celou noc chrlili na Boží lid výhrůžky a lži: "Až tahle noc jednou skončí, bude to tvůj konec, Izraeli. Zítra padneš. Uvrhneme tě zpět do otroctví. Jestli se pokusíte klást odpor, zavraždíme vás. Váš Bůh vás nemůže zachránit. Mohli byste se stejně tak dobře vzdát právě teď." Slyšel jsi někdy takové hlasy z druhé strany tmy? Bušil nepřítel tvé duše po celou dlouhou noc do tvých uší spoustu lží a výhrůžek? Izraelské stany se chvěly pod touto palbou lží během celé temné noci. Ale nezáleželo na tom, jak hlasitě jim nepřítel vyhrožoval. Anděl byl na stráži a ochraňoval je. A Bůh dal svému lidu zaslíbení. Již jim řekl, že je provede skrz. ------------------------------- Vím, co to je slyšet tyto výhružné hlasy ------------------------------- Nedávno jsem byl na turné po východní Evropě, kde jsme po třicet dnů pořádali v několika zemích konference pro služebníky. V době, kdy jsme měli závěrečné shromáždění, bylo to v Budapešti, v Maďarsku, jsem byl unavený. Jakmile jsem ten večer ukončil kázání, začalo mi bušit srdce, vyrazil na mě studený pot. Uvědomil jsem si, že nemohu uzavřít shromáždění, tak jsem požádal svého syna Garyho, aby mě zastoupil. Když jsem sestoupil ze stupínku, slyšel jsem, jak v mých uších zvoní hlas: "Umíráš, Davide. Právě jsi kázal své poslední kázání. Než skončí den, zabuší tvé srdce naposledy." Byl to hlas zpoza temné zdi. A byl plný lži, měl v úmyslu mě vystrašit. Když jsem se dostal do hotelového pokoje, jednoduše jsem se nedokázal uklidnil. Hlas tu stále byl a vyhrožoval. Připomínal mi jiné služebníky, které jsem znal a kteří zemřeli: "Dostal jsem tohoto tvého přítele pastora. A také jsem porazil tamtoho evangelistu, kterého znáš. Teď skončila i tvá služba." Mluvil se mnou o temné, bouřlivé noci. Tyto pekelné hlasy ve mně zuřily hodiny. Konečně jsem padnul na kolena a volal k Bohu: "Pane, co se to děje? Čím to procházím? Prosím, pomoz mi." Pak mi Duch svatý zašeptal: "Davide, jsi pod útokem. Všechno je to proto, že jsi rozčílil ďáblovo království. Spousta pastorů byla obnovena a opět hoří. Mám radost z tvé práce. Ale Satan je pobouřen a naštvaný. Ale neboj se. Mocný anděl stojí mezi tebou a nepřítelem. Nejsi v žádném nebezpečí. Jen buď tiše a odpočívej ve mně." Pak jsem minulý měsíc opět viděl, jak Satan mluví zpoza temné zdi. Většina čtenářů mých poselství ví, že moje žena Gwen prodělala během let mnoho operací kvůli rakovině. Má také pouze jednu ledvinu, protože druhou ji odebrali. Pokaždé, když jsme navštívili nového doktora, potřásal v údivu hlavou nad Gweninou dlouhou lékařskou zprávou a jejím zázračným přežitím. Nedávno Gwen bojovala s infekcí močového měchýře. V urologické ordinaci nám doktor řekl: "Mám strach vám předepsat léky. Může to poškodit vaši zbylou ledvinu." Když jsem se na svou ženu podíval, viděl jsem, jak se jí z očí řinou slzy. A mohl jsem slyšet hlas, který v tu chvíli v sobě slyší: "Tvá jediná ledvina selže. Je to jen otázka času, než si pospíší další infekce." Ne! Připomenul jsem si sám sebe. Jak jsem řekl později Gwen: "Miláčku, mezi tebou a prolhaným nepřítelem stojí anděl. Bůh má tvé roky na starosti. Bez ohledu na to, jakému boji teď čelíš, má pro tebe plán. Jsi středem jeho vůle, právě tak jako jsi v dlani jeho ruky. A on má veškerou moc, aby tě provedl skrz." ------------------------------- Proč Bůh dopustil, aby Izrael prošel celou bouřlivou nocí, když mohl promluvit pouhé slovo a utišit živly? ------------------------------- Během této dlouhé noci se strhla v Egyptě bouře. Písmo říká: "I vztáhl Mojžíš ruku svou na moře, a Hospodin rozdělil moře větrem východním prudce vějícím přes celou noc" (Exodus 14:21). Hebrejské slovo pro "vítr" tu znamená "prudké vydechnutí." Jinými slovy, Bůh celou dlouhou noc vydechoval svůj dech. Izraelské stanové příbytky se musely divoce třást, když táborem duly tyto mocné přívaly větru. V době, kdy toto píši, vidíme, jak takové mocné větrné síly řádí ve strašných požárech v Kalifornii. Každý den přinášejí média zprávy o tom, jak se těmito nepředvídatelnými větry šíří stravující požáry. A tyto větrné smrště trvají dny a dokonce týdny. A škody, které způsobují, nelze vyčíslit. Toto je druh síly, jaká musela dout Izraelským táborem. Větrná smršť, kterou Bůh seslal dolů, byla tak mocná, že začala rozdělovat vlny moře: "Větrem východním... učinil moře v suchost, když se rozstoupily vody" (14:21). To musela být bouře! A jak strašlivý čas to musel být pro Izrael! Tyto prudké větry jistě přidaly k jejich strachu, když slyšeli nepřítele, jak zpoza temné zdi volá: "Jste teď skoro mrtví. I kdybyste přežili tuto bouři, nepřežijete nás. Je po všem. Vy a vaše děti to nedokážete." Ptám se vás, co tu měl Bůh za lubem? Proč dopustil, že celou noc trvala strašná větrná smršť. Proč pouze neřekl Mojžíšovi, aby se dotknul vody svým pláštěm, a nerozdělil vody nadpřirozeně, jako to udělal později s Eliášem a Elizeem? Jaký přijatelný důvod měl Bůh pro to, že dopustil, že se tato strašná noc uskutečnila. Byl tu jen jediný důvod: Hospodin utvářel uctívače. Po celý čas pracoval, používal strašlivou bouři, aby pro svůj lid učinil cestu ven z jejich krize. Ale Izraelci to v tu chvíli nemohli vidět. Mnozí byli ukrytí ve svých stanech, třásli se strachy a hněvali se na Boha. Ale ti, kdo vyšli ven, svědčili, že se ukázalo nádherné skvělé světlo. Také hleděli na skvělou podívanou, jak se vrší vlny do výše, mocné hradby vody k vytvoření suché cesty skrze moře. Když to lidé viděli, museli jásat: "Podívejte, Bůh použil vítr, aby pro nás vytvořil cestu. Chvála Hospodinu!" Věřím, že nadpřirozené světlo, které vydával mrak, je obrazem Božího slova. Můžeme být skryti během temné, bouřlivé noci a pochybovat o Bohu. Ale On pro nás připravil světlo, abychom viděli, že před námi tvoří cestu. Opravdu, skutečná bouře, která nás trvale poznamená, je Boží způsob, kdy tvoří jasnou cestu vysvobození. A on si použije tuto cestu, aby nás vyvedl z naší bouře. Ale abychom to viděli, musíme přijít do světla jeho Slova, abychom žasli nad jeho skutky osvobození. ------------------------------- Bylo to tam, na suché půdě uprostřed Rudého moře, kde Bůh usiloval o to, aby ze svého lidu udělal uctívače ------------------------------- Když přišlo ráno, viděl celý tábor div, který bouře způsobila: mocné vody vysoko navršené po obou stranách. A před nimi byla cesta suché země, která rovně přetínala Rudé moře. Teď jim Hospodin přikázal, aby pochodovali vpřed po této suché cestě, přímo uprostřed moře. Možná si myslíš: "Izraelci nepotřebovali moc víry, aby poslechli. Byli přece na suché zemi." Ale představ si pohled vzhůru na ty vysoké zdi z vody. Musely být podobné Niagaře s množstvím tlaku, jaký za nimi byl. Otázkou teď bylo, vydrží zdi? Lidé si pravděpodobně v údivu říkali: "Pane, až doteď jsi odpovídal na naše modlitby. Bezpečně jsi nás dovedl tak daleko. Ale stále ještě je před námi nebezpečí. Zachováš nás?" V tu chvíli si Bůh přál, aby jeho lid viděl, že pro ně měl ve své mysli plán hned od začátku. Především chtěl, aby poznali, že hned od začátku cesty byl jejich Bohem. Chtěl, aby věděli, že je nikdy nenechá na holičkách, že drží celý svět (včetně jejich nepřátel) ve svých všemocných pažích. Tito lidé již zažili jeho požehnání. V každém období viděli naplnění jeho zaslíbení. Teď tu byla největší zkouška ze všech. Před nimi byla cesta, která je dovede do bezpečí. V tomto kritickém okamžiku Bůh chtěl, aby se jeho lid podíval na tyto zdi a uvěřil, že zadrží vodu, dokud bezpečně nedosáhnou druhé strany. Jednoduše řečeno, Bůh chtěl, aby jeho lid měl víru, která prohlásí: "Ten, kdo pro nás tento zázrak začal, ho také dokončí. On nám již dokázal, že je věrný." "Když se ohlédneme, vidíme, že všechny naše strachy byly zbytečné. Neměli jsme se bát, když jsme viděli přijíždět Egypťany. Bůh postavil nadpřirozené zdi tmy, aby nás před nimi ochránily. A neměli jsme se bát jejich výhrůžek během noci. Po celý čas nám Bůh zajišťoval osvětlující světlo, zatímco naši nepřátelé byli oslepeni tmou. Také jsme plýtvali svým strachem na prudké větry, když je po celý čas Bůh používal, aby pro nás vytvořil cestu úniku." "Teď víme, že Bůh si přeje dělat pro nás jen dobré. Viděli jsme jeho moc a slávu kvůli nám. A teď jsme rozhodnuti, že již nebudeme žít ve strachu. Nezáleží nám na tom, jestli se tyto zdi z vody zřítí. Živí nebo mrtví, jsme Hospodinovi. A jsme stále v jeho rukou. Tak ať vlny přijdou, jestli chtějí. Jako náš otec Abraham vyhlížíme město, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh." Byl tu důvod, pro který Bůh chtěl po Izraeli v tuto chvíli tento druh víry. Brzy budou čelit cestě po poušti. Budou snášet strádání, nebezpečí a utrpení. Tak řekl: "Chci, aby můj lid věděl, že pro ně budu dělat jen dobré. Nechci, aby se báli, že zemřou pokaždé, když stojí tváří v tvář nebezpečí. Chci lidi, kteří se nebudou bát smrti, protože budou vědět, že jsem věrný a spolehlivý ve všem." Nikdy nenastal okamžik, že by Bůh nechal spadnout tyto zdi z vody. A chtěl důvěru lidí teď, na této straně moře. Tato cesta, kdy bezpečně vyjdou na druhé straně, měla být v jeho odpočinku. Chtěl pravé uctívače, lidi, kteří by ho mohli chválit stále, ve všech situacích. Víš, skutečný uctívač není někdo, kdo tancuje poté, co bylo dosaženo vítězství. Není to člověk, který zpívá Bohu chvály, když je nepřítel již jednou přemožen. To je to, čím byli Izraelci. Když vyšli na druhé straně, zpívali a tancovali, chválili Boha a vychvalovali jeho velikost. Přesto o tři dny později ti samí lidé hořce reptali proti Bohu v Marah. Oni nebyli uctívači - byli povrchní křiklouni. Nenaučili se znát milující Otcovu přirozenost v časech jejich nesnází. Nechopili se lásky jejich Všemohoucího Boha uprostřed jejich bouře. Skutečný uctívač je ten, kdo se naučil důvěřovat Bohu v bouři. Uctívání takového člověka není jen v jeho slovech, ale ve způsobu jeho života. Jeho duše je za všech okolností v klidu, protože jeho důvěra v Boží věrnost je neotřesitelná. Nebojí se budoucnosti, protože se již nebojí zemřít. Gwen a já jsme viděli takovou neotřesitelnou víru u naší vnučky Tiffany. Když jsme seděli u jejího lůžka v posledních dnech jejího života, spatřovali jsme v Tifanny pokoj, který převyšoval všechno naše porozumění. Řekla mi: "Dědečku, chci jít domů. Viděla jsem Ježíše a on mi řekl, že chce, abych byla tam. Nechci už být tady." Naše dvanáctiletá vnučka ztratila všechen strach ze smrti a strádání. To je pokoj, který si Bůh přeje pro svůj lid. Je to důvěra, která říká, podobně jako Pavel, a jako Tiffany: "Živý nebo mrtvý, jsem Hospodinův." Tohle je to, co činí skutečného uctívače. Modlím se, aby všichni, kdo čtou toto poselství, mohli říci uprostřed své bouře: "Ano, ekonomika se možná zhroutí. Ano, budu možná stále čelit temné, bouřlivé noci. Ale Bůh sám mi dokázal svou věrnost. Bez ohledu na to, co přijde, budu odpočívat v jeho lásce ke mně." --- Použité s povolením, které je uznané společností World Challenge, P. O. Box 260, Lindale, TX 75771, USA. ------------------------------------------------------------------------ COPYRIGHT/REPRODUCTION LIMITATIONS: Tento datový soubor je výhradním majetkem World Challenge. Nemůže být pozměněn, nebo vydáván jinak. Může být reprodukován jen v celku a to bez jakýchkoliv poplatků. Všechny reprodukce tohoto souboru musí obsahovat vydavatelské právo [např. "Copyright (c) 2004 by World Challenge"]. Tento soubor nemůže být použitý bez povolení World Challenge, k dalšímu prodeji nebo rozmnožován za účelem prodeje. To zahrnuje celý jeho obsah s výjimkou několika krátkých citátů. Prosím uveďte následující zdroj prohlášení: Copyright (c) 2004 by World Challenge, Lindale, Texas USA. Tento materiál je vyhrazený pro osobní použití a není určen pro zveřejňování na jiných web stránkách. The Lorain Country Free-Net Chapel vlastní výhradní práva od World Challenge, Inc. na publikování těchto kázání na jejich web stránce. Můžete svobodně stahovat, kopírovat, tisknout a distribuovat tento materiál, pokud ho nebudete zveřejňovat na jiné Internetové stránce. Avšak můžete udělat odkaz (link) na tuto web stránku. ------------------------------------------------------------------------ This web site is a service of The Missing Link, Inc.(R) Linking Troubled Youth and Adults with Life-Changing Programs Web site - misslink.org Chapel Site - misslink.org/chapel2.html Home of David Wilkerson's World Challenge Pulpit Series Multilingual Web Site www.tscpulpitseries.org ------------ Copyright (C) 2004 - The Lorain County Free-Net Chapel North Central Ohio, U.S.A. Tato stránka byla naposledy změněná: 27. ledna 2004.