Click here to go to World Challenge Pulpit Series multilingual site

Kdo prodlouží Jeho dny?
(Who Shall Prolong His Days?)


Textový soubor + Czech Sermon Index + Chapel + Subscribe + Copyright + Cover Letter

By David Wilkerson
11. srpna 2003
__________

Když v Jeruzalémě propuklo probuzení, mluvil anděl k apoštolu Filipovi. Přikázal mu, aby šel do pouště v Gaze. Tam Filip potkal etiopského komorníka, který seděl na svém voze a nahlas četl z knihy Izaiáše. Tak se ho Filip otázal: „Rozumíš-liž, co čteš? “ (Skutky 8:30).

Komorník byl očividně začten do pasáže, která ho zmátla. Pasáž byla z Izaiáše 53:9–11: „Kterýžto vydal bezbožným hrob jeho, a bohatému, aby byl usmrcen, ješto však nepravosti neučinil, aniž jest nalezena lest v ústech jeho. Taktě se líbilo Hospodinu jej stírati, a nemocí trápiti, aby polože duši svou v oběť za hřích, viděl símě své, byl dlouhověký, a to, což se líbí Hospodinu, skrze něho šťastně konáno bylo. Z práce duše své uzří užitek, jímž nasycen bude.“

Až do této pasáže musel být komorník čtením Izaiášova proroctví uchvácen. Popisovalo muže, který přijde, pohltí smrt, setře všechny slzy a odstraní potupu svého lidu. Zbaví slepé tmy, vyvede zajatce z jejich vězení a osvobodí lidi z děr a žalářů. Tento muž nakonec vykoupí lidi pro sebe, povede je po cestě, kterou neznají. A bude těmto lidem smlouvou a zaslíbením, povede je k pramenům živé vody.

Na ramenou muže, který přijde, bude podle Izaiáše vláda. A on ustanoví věčné království, které nikdy nepomine. Králové ho budou mít v úctě, a knížata povstanou, aby ho uctívali. Bude světlem pro pohany, přinese spasení do všech koutů světa. A bude věčným Spasitelem.

Zkus si přestavit komorníkovo vzrušení, když četl tyto nádherné věci. Tento komorník byl zjevně hladový po Bohu, jinak by nečetl Písmo. A nyní zjevuje Izaiášovo proroctví příchod věčného krále. S každým zjevením musela v komorníkových myšlenkách vyvstávat otázka: „Kdo je tím nádherným mužem?“

Ale právě četl o přicházející mužově slávě a velikosti, když narazil na záhadná Izaiášova slova: „Rod jeho kdo vypraví, ačkoli vyťat jest z země živých, a zraněn pro přestoupení lidu mého?“ (53:8). „V ponížení jeho odsouzení jeho vyhlazeno jest, rod pak jeho kdo vypraví, ačkoli zahlazen byl z země život jeho?“ (Skutky 8:33). Posléze četl komorník verš, který vypadá, jako by těmto věcem odporoval: „Aby viděl símě své, byl dlouhověký, a to, což se líbí Hospodinu, skrze něho šťastně konáno bylo“ (Izaiáš 53:10).

To všechno bylo tak ohromující, tak matoucí. Etiopan se obrátil k Filipovi a zeptal se: „Kterakž bych mohl rozuměti, leč by mi kdo vyložil?“ (Skutky 8:31). Zde je, co ho trápilo: „Jak může mrtvý člověk vidět své děti? A jak může prodloužit své dny na zemi? Izaiáš říká, že tento muž bude zmařen, zabit a pohřben. Jak potom může uskutečnit, co se líbí jeho Otci? Jak se může jeho pokolení ukázat světu?“

Může být užitečné se ptát, co je míněno větou: „Rod pak jeho kdo vypraví?“ (Skutky 8:33). Řecký význam vychází z kořene slova, které znamená „dopravit kanálem, posílat skutek.“ Jinými slovy: „Kdo plně uvede do vztahu tohoto muže a všechny jeho činy? Kdo světu ukáže všechno, co se ho týká? Kdo bude udržovat jeho památku naživu?“

V tuto chvíli začal Filip otevírat Etiopanovy oči: „Tedy otevřev Filip ústa svá, a počav od toho Písma, zvěstoval jemu Ježíše“ (Skutky 8:35). Filip komorníkovi vysvětlil: „Člověk, o kterém si právě čteš, již přišel. Jeho jméno je Ježíš Nazaretský a On je Mesiáš.“

Dále Filip vysvětlil Izaiáše 53:11: „Z práce duše své uzří užitek, jímž nasycen bude.“ Filip komorníkovi v podstatě řekl: „Ježíšova práce bylo Ukřižování. To znamená, když byl zmařen a pohřben. Ale Otec ho vzkřísil z mrtvých. A teď je živý ve slávě. Každý, kdo vyzná jeho jméno a uvěří v něho, se stává jeho dítětem. Opravdu, Kristovo semeno žije v každém národě. A tak je jeho život prodloužen, skrze Ducha svatého v jeho dětech. Ty teď můžeš být také jeho dítětem.“

Jak neuvěřitelná zpráva pro Etiopanovy uši. Není divu, že byl chtivý seskočit ze svého vozu a být pokřtěn. „A on odpověděv, řekl: Věřím, že Ježíš Kristus jest Syn Boží. I rozkázal státi vozu, a sstoupili oba do vody, i Filip i komorník. I pokřtil ho“ (Skutky 8:37–38).


Otázkou pro nás je, jak je Kristův život prodloužen v naší generaci?


Musím se ptát sám sebe: „Jak prodlužuji život Krista? Je můj život plným vyjádřením toho, kdo On je? Jsem opravdu kanálem, skrze který je prožíván Ježíšův život? Zjevuje mé chození, že Ježíš dnes žije a jedná?“ Abych na tyto otázky odpověděl, musím se také ptát: „Beru vážně proroctví z Izaiáše 53? Mohu čestně říci, že jsem Kristovo semeno a že On je spokojen s tím, co ve mně vidí?“

Když mluvíme o prodlužování Kristova života, mluvíme o proudu jeho života v nás. Jak udržujeme tento proud, aby mohlo být Ježíšovo svědectví skrze nás rozšířeno, prodlouženo?

Uvažuj o Přísloví 4:23: „Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.“ Extenzivně kážu o potřebě modlit se, postit se a studovat Písmo. Také úpěnlivě prosím Boha o hlubší hlad k jeho hledání, volám po důvěrnějším, těsnějším chozením s ním, po větší vášni pro Ježíše. Ale Přísloví nám říká, že musíme vzít v úvahu ještě hlubší otázky než tyto. Tento verš hovoří o tom, co vychází ze srdce, o skrytých, tajných věcech, které určují, jaký proud života z nás plyne.

Víš, i kdybych se modlil víc hodin, postil se častěji a četl Bibli ještě pilněji, stále ještě mohu mít poskvrněnou mysl. V mém srdci mohou být překážky, které zabraňují proudu Kristova života ve mně. A mohu se tak poskvrnit, že zavřu málem i tenký pramínek tohoto života. Potom budu překážkou v prodlužování jeho života, v plném vyjádření jeho rodu.

Ježíš nám jasně říká, co poskvrňuje člověka: „Slyšte a rozumějte. Ne to, což vchází v ústa, poskvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poskvrňuje člověka“ (Matouš 15:10–11). Co je těmi věcmi v srdci? Jaké chování poskvrní nejprve našeho vnitřního člověka a potom celou naši bytost?

Bible označuje tři věci: poskvrněná ústa, poskvrněné uši a poskvrněné oči. Jako služebníci Pána nemůžeme dopustit, aby cokoliv bránilo proudu Kristova života v nás. Jestliže jsem jeho semeno – vyvolený, abych vyhlašoval jeho rod, kanálem jeho vzkříšeného života skrze mé chození – potom musím ovládat své srdce a jednání jeho Slovem. A jestliže je kterákoliv část mého vnitřního člověka poskvrněná – moje ústa, uši nebo oči – můj vnější, viditelný život a svědectví bude bržděn.


1. Poskvrněná ústa


Opět se vrátíme k Izaiáši 53 pro obraz toho, kdo je Kristus a jaký je. Tato kapitola o něm říká: „Aniž jest nalezena lest v ústech jeho“ (Izaiáš 53:9).

Jak ukazujeme Krista v této konkrétní záležitosti srdce? Mluví se o ní v obou Zákonech. Jakub varuje církev: „A jestiť jazyk jako oheň a svět nepravosti. Takť jest, pravím, postaven jazyk mezi údy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného“ (Jakub 3:6).

Podobné varování čteme v Izaiáši: „Tehdy volati budeš, a Hospodin vyslyší tě; zavoláš, a řekneť: Teď jsem. Jestliže vyvržeš z prostřed sebe jho, a vztahování prstů, a mluvení nepravostí“ (58:9). Hebrejský význam nepravosti tu znamená hrubost, nevychovanost, neuctivost, neúctu.

Izaiáš činí úžasné prohlášení. Pravý důvod, proč se modlíme, postíme a studujeme Boží Slovo, je, abychom byli vyslyšeni v nebi. Ale Pán k tomu přidává veliké „jestliže.“ Říká: „Jestliže chceš, abych tě z nebe vyslyšel, musíš se podívat do svého srdce. Ano, já tě vyslyším – jestliže přestaneš ukazovat prstem na druhé, jestliže o nich přestaneš mluvit neuctivě.“

V Božích očích je to velký hřích, pokud mluvíme způsobem, který poskvrňuje pověst někoho jiného. Přísloví nám říká: „Vzácnější jest jméno dobré než bohatství veliké, a přízeň lepší než stříbro a zlato“ (Přísloví 22:1). Dobrá pověst je poklad, který se pečlivě buduje určitý čas. Ale já mohu rychle zničit poklad kohokoliv jediným slovem pomluvy svých úst.

Neodvážili bychom se někoho okrást o zlaté hodinky nebo bankovní účet. Přesto Bůh jasně prohlašuje, že očerňování, pomlouvání něčího jména je loupež nejhoršího druhu. A my to můžeme dělat nejjemnějším způsobem: vztyčovat žalující prst, zpochybňovat jeho charakter, předávat dál pamlsky pomluv. Tři z nejodsouzeníhodnějších slov, která můžeme říci, jsou: „Už jsi slyšel?…“ Pouhý náznak pochybnosti okrádá člověka o něco drahocenného. A to poskvrňuje naše vlastní ústa.

Mnozí v Božím domě berou jeho Slovo v této záležitosti na lehkou váhu. Žalm 50 vysvětluje jak hřích poskvrněných úst, tak jeho následky:

„Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest. Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš. To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé. Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl. Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží“ (Žalm 50:19–23).

Tak proč to děláme? Proč se nebojíme a proč nemáme v této záležitosti v úctě Boží slovo? Proč tak snadno promlouváme o druhých prázdná slova? Proč pokračujeme v nedbalém používání slov bezuzdným, nezvládnutým jazykem. Tento Žalm se nás ptá proč: „Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu?“

Jednoduše řečeno, domníváme se, že Bůh nám je podobný. Překrucujeme a přizpůsobujeme si jeho Slovo, aby odráželo naši tendenci soudit zevnějšek člověka. A ignorujeme Boží způsoby posuzování skrytých, hlubších věcí v srdci člověka.

Zde v Žalmu 50 nám Bůh říká: „Napomínám tě, protože chci, abys dal tuto záležitost do pořádku. Musíš vidět své poskvrnění tak jako já: jako hříšné a zlé, vážné nebezpečí pro tvou duši.“

Jako Pánův služebník chci, aby Kristův život plynul z mého kázání. Jako manžel, otec a dědeček chci, aby ze mě bohatě plynul do mé rodiny. Proto nemůže být zdroj Kristova života ve mně znečištěn. Nemohu dopustit jakýkoliv jed v pramenu, ani jakékoliv překážky, které by bránily jeho volnému proudu ve mně.

Ale na své straně musím učinit toto vědomé rozhodnutí. Musím neustále volat k Duchu svatému: „Pane, usvědčuj mě pokaždé, když se poskvrním.“ David takové rozhodnutí udělal. Napsal: „Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých“ (Žalm 17:3). „Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých“ (141:3).

Možná bys rád věděl: „Je opravdu možné kontrolovat jazyk, abychom zbytečně nehřešili svými ústy?“ David na to odpovídá svědectvím: „Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou“ (39:1). V podstatě říká: „Pokaždé, když sedlám koně, dávám mu uzdu. A stejně samozřejmě, jako to činím se svým koněm, to musím udělat se svým jazykem.“


2. Poskvrněné uši


Jak mohu vyhlašovat Ježíšův rod, pokud jde o tento problém? Jak mohu prodlužovat jeho život, když dojde k udržování mých uší neposkvrněných?

Opět mluví Izaiáš o Kristově příkladu: „Panovník Hospodin dal mi jazyk umělý, abych uměl příhodně ustalému mluviti slova. Probuzuje každého jitra, probuzuje mi uši, abych slyšel, tak jako pilně se učící. Panovník Hospodin otvírá mi uši, a já se nepostavuji zpurně, aniž se nazpět odvracím“ (Izaiáš 50:4–5).

Všimni si posledního verše: Ježíš byl každý den probouzen Duchem svatým. A Duch naladil jeho uši, aby slyšel Slovo od svého Otce. Když Kristus svědčí: „Já se nepostavuji zpurně, aniž se nazpět odvracím,“ říká: „Když jsem byl na zemi, byl jsem vyučován, co bych měl říkat, dělat a slyšet. A já se od toho nikdy neodvrátil.“ Podle Pavla se Ježíš učil poslušnosti skrze utrpení. Teď Kristus říká: „Cokoliv mi Otec řekl, abych udělal, vzal jsem to na sebe. Přijal jsem jeho Slovo bez ohledu na důsledky.“

Milovaný, já potřebuji tento druh duchovního probuzení každý den. Potřebuji připomenutí od Ducha svatého: „Davide, zavři své uši před každou pomluvou, nactiutrháním a špínou. Uchovej sám sebe neposkvrněného.“

Ježíšovo vlastní učedníci měli poskvrněné uši. Při jedné příležitosti jim řekl: „Složte vy v uších vašich řeči tyto, neboť Syn člověka bude vydán v ruce lidské“ (Lukáš 9:44). Jinými slovy jim říkal: „Dávejte bedlivě pozor, protože vám hodlám předat důležité zjevení. Budu ukřižován. Ať to pronikne hluboko do vašich uší. Je to něco, co potřebujete vědět.“

Ježíš to učedníkům nikdy takto nezdůrazňoval. Nikdy jim neřekl: „Ať vám tato slova proniknou do vědomí. Jestli jsi někdy slyšel, co jsem řekl, tak teď poslouchej.“ Takže, jak na to učedníci reagovali? Písmo říká: „Ale oni nesrozuměli slovu tomu“ (9:45). Proč nemohli slyšet, co jim jejich mistr říkal? Ihned čteme: „I vznikla mezi nimi hádka o to, kdo by z nich byl větší“ (9:46).

Tady je nesporný důkaz, že poskvrněné uši nemohou přijmout hlubší zjevení z Božího Slova. Tito muži nemohli slyšet Ježíšův hlas, i když před nimi stál v těle a jasně k nim mluvil. Místo toho Písmo říká: „A bylo před nimi skryto, aby nevyrozuměli jemu“ (9:45). Musím žasnout: byl by zážitek učedníků při Ukřižování jiný, kdyby byli schopni slyšet Ježíše? Stále ještě by utíkali, tak jako utekli? Nebo by reagovali jinak?

Pravda je, že nikdo, kdo je zcela upoután svými zájmy, není schopen tento fakt u sebe vidět. A pokud ano, nepřizná to. Proto nemohli učedníci slyšet, co jim Ježíš říkal. Byli tak soběstřední, tak zaměření na to, aby se sami sebou chlubili, že nemohli slyšet hlas Krista nebo jiného zbožného člověka.

Neuvědomoval jsem si, jak jsem byl vinen tímto strašným hříchem, až do svého nedávného kázání na Britských ostrovech. Můj syn Gary a já jsme byli uváděni před kázáním jedním pastorem. Slušně se mě zeptal, jak naše kázání fungují. Ale když jsem se mu snažil odpovědět, přerušil mě a vyprávěl o svých vlastních shromážděních. To se stalo několikrát. Pokaždé mě „trumfnul“ vyprávěním, že měl větší účast a navštívil více zemí než já.

Nakonec jsem byl tak vyvedený z míry, že jsem prostě zmlknul a nechal ho mluvit. Podíval jsem se na Garyho a zakroutil očima. Pomyslel jsem si: „Jak je chlubivý. Tento kazatel je nonstop mluvka.“

Pak jsem cítil šťouchanec od Ducha svatého. Zašeptal mi: „Přemýšlej o tom, proč jsi rozčílený, Davide. Je to proto, že tě tento člověk neposlouchá. Chtěl jsi povídat. A teď, když slyšíš jeho příběhy, chceš se chlubit svou vlastní službou. Možná jsi přestal mluvit, ale máš ve svém srdci chlubivého ducha.“

A co víc, poskvrnil jsem svá ústa. Všimni si, že jsem o tomto muži neříkal nic hrozného. Vlastně jsem o něm neřekl ani slovo. Ale pouhým zakoulením svýma očima jsem ho před svým synem očernil.

Mohu mluvit o svatosti, mohu odhalovat hříchy společnosti, mohu kázat o vítězství Nové smlouvy. Ale jestliže dopustím, aby byla má ústa poskvrněna – jestliže vyšachuji jiného člověka tím, že se zaměřím na své vlastní zájmy, jestliže mu nebudu naslouchat s respektem – pak ve mně není prodlužován život Krista. Nevedu již život, který by mého Pána uspokojil. A nenesu ovoce jeho díla.


3. Poskvrněné oči


Znovu se vrátíme k Izaiášovu proroctví o Kristu. Tato pasáž zjevuje, že Ježíš má čisté, ryzí, neposkvrněné oči: „A bude stižitelný v bázni Hospodinově, a nebudeť podlé vidění očí svých souditi, ani podlé slyšení uší svých trestati“ (Izaiáš 11:3). Doslovný překlad je: „Nemáme soudit podle zevnějšku, který svýma očima vidíme, ani podle zpravodajství, které přichází do našich uší.“ Krátce, Kristus nebude soudit člověka jen tak, že na něj pohlédne nebo tím, co o něm uslyší.

Milovaný, Bůh se právě zde dostává k jádru věci. Samozřejmě víme, že pornografie poskvrňuje naše oči, stejně jako mnohé filmy a TV show. Opravdu, mohli bychom vyjmenovat celý katalog věcí, které poskvrňují oči. Ale je tu hlubší, skrytá věc, se kterou je třeba jednat. A to je „vnitřní, nevyjádřený soud.“

Ptám se, proč nepovažujeme náš vnitřní úsudek o druhých za opravdu vážný hřích? Často, když někoho potkáme, okamžitě „ho zhodnotíme.“ Jen po několika pohledech a krátké výměně slov si myslíme, že můžeme člověka přesně odhadnout. A ihned odsoudíme jeho charakter podle toho mála, co vidíme a slyšíme.

Nedokážu říci, jak často jsem to s lidmi dělal. Někoho jsem potkal a pomyslel si: „Nemám o něm ve svém duchu dobré svědectví. Nedokáže mi pohlédnout do očí. Nemohu přijít na to, co to je, ale něco s ním není v pořádku.“ A důvěřuji svým vnitřním soudům, jako by byly spolehlivé, neomylné.

A co je horší, naše rychlé soudy lidí jsou často znečištěny špatnými poznámkami od druhých. A neuctivé slovo se usídlí v našich myslích a přibarvuje všechno, co si myslíme o někom, koho jsme ještě ani nepotkali. A potom, když se dostaneme do přítomnosti tohoto člověka, velice rychle se nám v mysli vybaví to strašné slovo, které jsme o něm slyšeli. A my ho „ohodnotíme“ podle toho, co nám bylo řečeno.

Během mé cesty do Velké Británie mě vzal jeden pastor, který to myslel dobře, stranou a zašeptal mi: „Na příštím shromáždění se setkáte s velice bohatým člověkem. Musím vás varovat, on si myslí, že mu církev patří, protože dává tolik peněz. Důsledkem je, že odhání spousty dobrých lidí.“

Dopustil jsem, aby mě toto slovo znečistilo. A když jsem toho bohatého muže potkal, sotva jsem mu věnoval čas. Nedal jsem mu šanci, protože jsem ho již odsoudil na základě toho, co jsem slyšel.

Činil jsem z toho pokání. Ale po léta jsem byl vinen tím samým hříchem, znovu a znovu. Tajně jsem soudil tisíce mužů a žen podle rychlého vnitřního mínění, které jsem si o nich okamžitě vytvořil. Občas jsem dokonce odmítnul nebo přerušil společenství s lidmi kvůli rychlým úsudkům.

Odsoudil jsem tímto způsobem služebníka, když jsem byl ve Velké Británii. Zrovna když chvály zahajovaly shromáždění, vyskočil jeden pastor ze sedadla, probíhal uličkou mezi sedadly a radoval se. Mojí první myšlenkou bylo: „Ten člověk předvádí show. Jedná v těle.“ Pak se ke mně naklonil jeho spoluslužebník a zašeptal mi: „Pastore Davide, víš, proč to dělá? Protože má čisté svědomí. Je to šťastný člověk.“

Dovolil jsem své doslovné vizi, aby byla na překážku mé duchovní vizi. A to poskvrnilo mé oči. Ježíš nás varuje právě před tímto hříchem: „Nesuďte podle osoby, ale spravedlivý soud suďte“ (Jan 7:24).

Nedávno jsem potkal služebníka, kterého jsem znal po mnoho let. Pokaždé, když jsem se s ním v minulosti sešel, ventiloval jsem později manželce: „Tenhle člověk je tak povrchní, takový chlubivý vejtaha. Nevím, jak mu Bůh může žehnat.“ Potom jsem toho samého muže potkal poté, co se mnou Duch svatý jednal ohledně mého vnitřního odsuzování druhých. Tentokrát mi Duch řekl: „Miluj ho. Buď ticho a naslouchej mu. Potom se s ním modli.“

Poslechl jsem. Miloval jsem toho muže, naslouchal jsem jeho povídání a později jsem ho vzal za ruce a modlil se. Jakmile jsme se rozešli, přihodila se mi strašná věc: byl jsem sklíčený žalem. Připadla na mě hrůza – hrůza z toho, co jsem tomu člověku po léta dělal. Viděl jsem nesmírnou hříšnost svého pošpiňujícího hříchu.

David naléhá: „Ó ať jsou slova úst mých tobě příjemná, i přemyšlování srdce mého před tebou, Hospodine skálo má, a vykupiteli můj“ (Žalm 19:14). Apoštol Pavel přidává: „Všeliká hořkost, a rozzlobení se, i hněv, i křik, i rouhání buď odjato od vás, se vší zlostí, Ale buďte k sobě vespolek dobrotiví, milosrdní, odpouštějíce sobě vespolek, jakož i Bůh v Kristu odpustil vám…“

„Žádná řeč mrzutá nevycházej z úst vašich, ale ať jest každé promluvení dobré k vzdělání užitečnému, aby dalo milost posluchačům. A nezarmucujte Ducha svatého Božího“ (Efezským 4:31–32,29–30).

Drahý svatý, neexistuje člověk, který čte tuto pasáž, že by byl tak svatý, aby toho dbal a změnil se. Pokud jde o mne, cítím Boží zármutek nad všemi způsoby, kterými jsem během let špatně posuzoval lidi, ať už vědomě nebo nevědomky. Naléhám na vás, abyste volali, tak jako volá mé srdce:

„Ó, pane, proč jsem nebyl ochotný to slyšet dřív? Proč jsem s tím dřív nejednal? Chci vyhlašovat tvé evangelium, oznamovat tvůj rod. Prosím, Ježíši, odpusť mi. Očisti má poskvrněná ústa, mé poskvrněné uši, mé poskvrněné oči. A obnov mé srdce. Přeji si, aby nebylo nic, co by zdržovalo můj život od plné manifestace toho, kdo jsi Ty.“

Kéž Pán vyslyší naše volání a rychle přispěchá, aby nás přetvořil. On nám dá sílu, abychom odstranili veškeré špatné mluvení, špatné naslouchání a vnitřní soud. Potom budeme moci lépe prodlužovat dny našeho Pána.

---
Použité s povolením, které je uznané společností World Challenge, P. O. Box 260, Lindale, TX 75771, USA.

Times Square Church Information | New Reader Information

Multilingual Site


Textový soubor + CzechSermon Index + Chapel + Subscribe + Copyright + Cover Letter

COPYRIGHT/REPRODUCTION LIMITATIONS:
Tento datový soubor je výhradním majetkem World Challenge. Nemůže být pozměněn, nebo vydáván jinak. Může být reprodukován jen v celku a to bez jakýchkoliv poplatků. Všechny reprodukce tohoto souboru musí obsahovat vydavatelské právo [např. „Copyright © 2003 by World Challenge“]. Tento soubor nemůže být použitý bez povolení World Challenge, k dalšímu prodeji nebo rozmnožován za účelem prodeje. To zahrnuje celý jeho obsah s výjimkou několika krátkých citátů. Prosím uveďte následující zdroj prohlášení: Copyright © 2003 by World Challenge, Lindale, Texas USA.

Tento materiál je vyhrazený pro osobní použití a není určen pro zveřejňování na jiných web stránkach. The Lorain Country Free-Net Chapel vlastní výhradní práva od World Challenge, Inc. na publikování těchto kázání na jejich web stránce. Můžete svobodně stahovat, kopírovat, tisknout a distribuovat tento materiál, pokud ho nebudete zveřejňovat na jiné Internetové stránce. Avšak můžete udělat odkaz (link) na tuto web stránku.


This web site is a service of
The Missing Link, Inc. ®
Linking Troubled Youth and Adults with Life-Changing Programs
Web site - misslink.org
Chapel Site - misslink.org/chapel2.html
Home of David Wilkerson's World Challenge Pulpit Series Multilingual Web Site
www.tscpulpitseries.org


Copyright © 2003 - The Lorain County Free-Net Chapel
North Central Ohio, U.S.A.

Začátek stránky

Webmaster
Tato stránka byla naposledy změněná 17. října 2003.

Why Revival Tarries/ "Help!"/ What's Here/ Sponsor/ Statement of Faith/ Bible Study
Around the Piano/ Bulletin Board/ Library/ Pulpit Series