By David Wilkerson
13. září 2004
__________

„Tak jako nám jeho božská moc darovala všechno, co patří k životu a zbožnosti, skrze poznání Toho, který nás povolal svou slávou a ctností“ (2. Petr 1:3).

Po léta jsem prohlašoval, že jsem naplněn Duchem, svědčil jsem, že jsem pokřtěn Duchem. Kázal jsem, že mě Duch svatý zmocňuje, abych svědčil, a že mě posvěcuje. Modlil jsem se v Duchu, rozmlouval s Duchem, chodil v Duchu a slyšel Jeho hlas. Opravdu věřím, že Duch svatý je Boží moc.

Mohu vás vzít na místo, kde jsem byl ve svých osmi letech naplněn Duchem. Stále ještě si pamatuji své slzy a volání mého srdce k Pánu. Znovu si vyvolávám neuvěřitelnou vizi Krista, kterou jsem dostal. A pamatuji si vášeň pro Ježíše, která byla výsledkem tohoto zážitku. Od té doby až dodnes je Duch svatý mým přítelem a vždy přítomnou útěchou.

Četl jsem v Písmu všechna místa, kde se mluví o Duchu svatém, od Genesis až po Zjevení. Kázal jsem o Letnicích, o potřebě být naplněn Duchem, o tom, že naše těla jsou chrámem Ducha svatého. A věřím, že Duch svatý mluvil skrze mě ke své církvi.

Přesto jsem nedávno zjistil, že se modlím: „Pane, opravdu jsem přijal tvého Ducha svatého? Znám skutečně tuto neuvěřitelnou moc, která ve mně žije? Nebo je pro mě Duch jen učením? Neignoruji ho nějak? Nežádám ho, aby pro mě učinil věci, které již přišel učinit? Neprosazuji stále ještě sám sebe, nedělám si stále ještě po svém to, co pro mě přišel udělat On?“

Faktem je, že můžete vlastnit něco velice cenného a nevědět o tom. A nemůžete se z toho, co máte, radovat, protože nechápete, jak je to drahocenné.

Je to jako příběh o farmáři, který celý svůj život pracoval na své malé farmě. Po desetiletí obdělával kamenitou půdu, žil v chudobě a nakonec zemřel nespokojený. Po jeho smrti zdědil farmu jeho syn. Jednoho dne, když oral, našel zlatě žíhaný nugget. Nechal si ho ocenit a dozvěděl se, že je to čisté zlato. Mladý syn brzy zjistil, že farma je plná zlata. Okamžitě se stal bohatým mužem. Jeho otec však toto bohatství nikdy nevyužil, přestože bylo na jeho pozemku po celý jeho život.

Tak je to i s Duchem svatým. Mnozí z nás žijí v nevědomosti toho, co máme, nevědí o moci, která v nás přebývá. Někteří křesťané si po celý svůj život myslí, že mají Ducha svatého, ještě Ho však opravdově nepřijali v plnosti a moci. Neuskutečňuje v nich věčné dílo, k jehož vykonání byl poslán.

Já teď nemluvím o projevech Ducha svatého. Někteří věřící často hledají Ducha svatého, jen když jsou v bryndě a chtějí, aby se projevil. Doufají, že sestoupí a rázem odstraní jejich problémy. Ale Petr říká, že tohle není pravda o Duchu. Podle něj máme v sobě poklad: „Jeho božská moc nám darovala všechno, co patří k životu a zbožnosti“ (2. Petr 1:3).

U řeky Jordán řekl Jan Křtitel farizejům: „Já křtím vodou, ale uprostřed vás stojí ten, koho vy neznáte“ (Jan 1:26). Tito náboženští vedoucí viděli Ježíše v těle a slyšeli ho mluvit. Ale nerozuměli tomu, kdo je. Nevěděli o jeho moci a slávě.

Podobně se ptal Ježíš svého vlastního učedníka Filipa: „Tak dlouhý čas jsem s vámi a nepoznal jsi mě, Filipe?“ (Jan 14:9). Chci se vás zeptat podobně: Jak dlouho svědčíš, žes byl naplněn Duchem svatým? Mohl by ti Duch říci, tak jako řekl Pán Filipovi: „Po celé ty roky jsem byl s tebou, přesto mě doopravdy neznáš“?

---

Někdy si říkám, zda se dnešní křesťané vyrovnají věřícím z Pavlových dnů

---

Zdá se, že dnes v církvi něco opomíjíme. Všichni víme, že křesťané v prvním století čelili velikým utrpením. Snášeli kruté zkoušky, tvrdé časy trápení, pronásledování na život a na smrt. Ale nikdy se pod tím tlakem nezhroutili.

Pavel říká, že lidé z církve v Tesalonice statečně snášeli ztrátu svých domovů a majetků, všeho, co vlastnili. Přesto jimi tato zkušenost neotřásla, nezviklala je. Přisuzuje jejich sílu moci Ducha svatého: „Neboť naše evangelium k vám nepřišlo jen ve slově, ale také v moci, v Duchu Svatém a v naprosté jistotě… A vy jste následovali náš i Pánův příklad, když jste ve mnohém soužení přijali Slovo s radostí Ducha Svatého“ (1. Tesalonickým 1:5–6).

Pavel pak popisuje svědectví, které vyšlo z jejich radostné statečnosti v utrpení: „Takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v Makedonii i v Acháji. Vždyť nejenže se od vás Pánovo slovo [svědectví] rozeznělo po celé Makedonii a Acháji, ale po všech místech se také roznesla vaše víra v Boha“ (1:7–8).

Tito věřící byli „tuze souženi,“ přesto si uchovali opravdovou radost. Čelili těžkostem a trápení jako žádné jiné tělo v té době. Žili v nesnázích a tlaku, jaký ty a já nemůžeme vůbec pochopit. Určitě byla během těchto tvrdých časů zkoušena i jejich manželství. Ďábel musel proti těmto rodinám přicházet v jejich nejslabších chvílích, aby vyvolával a rozněcoval problémy všeho druhu.

Ale pastoři a svatí v této církvi neodešli. Nestěžovali si na své okolnosti. A nezpochybňovali Boží testování. Místo toho se v tomto těle věřících radovali. A Pavel jim řekl: „O vás si vyprávějí národy! Vaše radost během těžkých časů je úžasná a dotýká se dalších, blízkých i dalekých.“

Tito křesťané skutečně přijali Ducha svatého. Rád bych věděl, co věděli o moci Ducha svatého, kterou, jak se zdá, jen málo dnešních křesťanů poznalo? Co schází? Kde je radost Ducha svatého v době našich zkoušek a soužení?

---

Nikdy v historii církve nebylo tolik křesťanů tak zastrašených

---

Po celá léta ve službě jsem nikdy neviděl tolik věřících pod takovým soužením. Nikdy ještě nebyla doba jako tato, kdy rodiny čelí finanční krizi, prochází manželskými konflikty, zoufají si nad dětmi, které jsou ve vzpouře.

Právě teď ztrácejí pastoři po celém světě své iluze. Jsou vyčerpáni svou prací, jsou trudnomyslní, neboť vidí tak málo ovoce. A jejich manželky a rodiny jsou naprosto zdrcené. V každém národě odcházejí tito muži po stovkách. Vedoucí rozsáhlé letniční denominace mi nedávno řekl: „Pastoři odcházejí napravo i nalevo a tucty církví se zavírají.“

Tohle je typický dopis, který od služebníků dostáváme: „Jsem pastorem dosti velké církve. Ale má práce je tak neuspokojující, tak odrazující. Stále zoufaleji toužím vidět, že se něco děje, nějaký průlom. Nevím, proč jsem tak dychtivý, ani co chci vlastně vidět. Ale musí tu být něco víc, než jen tohle. Co to je, co míjím?“

Můj syn Gary a já cestujeme po světě a pořádáme shromáždění pro pastory a jejich ženy. Ale kamkoliv přijedeme, vidíme pandemii zoufalství a beznaděje. Většina pastorů v chudých zemích musí pracovat ve světském zaměstnání, aby se uživili. Mají málo nebo vůbec žádné peníze pro své rodiny nebo své služby. A jejich chudoba se prohlubuje.

Během několika minulých měsíců se náš přípravný tým setkal s pastory z velice chudých národů. Na jedno setkání přišli služebníci z rozličných denominací. Několik minut poté, co začala naše prezentace na videu, začali tito muži vzlykat. Ten pohled vehnal slzy do očí lidem z našeho týmu. Zlomení pastoři vysvětlovali: „Ztratili jsme odvahu. Tak tvrdě pracujeme, a přesto vidíme tak málo výsledků. A nemáme žádné finance. I když má bratr David přijet do naší země a mluvit, nemůžeme si dovolit přicestovat na shromáždění. Nemáme ani na nezbytné potřeby svých rodin. A naše práce je tak tvrdá, tak vyčerpávající. Vidíme mnoho sebevražd, zvlášť mezi mladými lidmi. Cítíme se tak opuštění.“

Naše služba pronajímá autobusy, aby mohli tito služebníci cestovat na naše shromáždění. Ale mnozí jsou tak chudí, že si nemohou dovolit ubytovnu, tak přespávají venku ve stanech. Loni cestoval jeden muž v Jižní Americe deset hodin, aby se dostal na naše shromáždění. Neměl peníze na zpáteční cestu, tak se náš tým modlil a Bůh nás vedl, abychom mu dali 1000 dolarů. Když to pastor uslyšel, začal plakat. Řekl nám: „To je celoroční plat.“

V Americe je velikým problémem stres. Velmi je tu rozšířený strach a obavy z budoucnosti, ze zajištění zaměstnání. Některé rodiny nemají daleko k tomu, že přijdou o všechno. To způsobuje stres v práci i doma a lidé podléhají zoufalství.

Jako pastorovi mi to úplně rve srdce, když vidím, kolika problémům čelí křesťané. Otcové a manželé jsou demoralizováni, protože nemohou najít práci nebo jsou nedostatečně placeni. Nemohou ani uživit své rodiny a upadají hluboko do dluhů. Množství starších lidí trpí mučivými bolestmi, protože nemají na léky. Vláda tyto problémy nedokáže řešit. Politici dál jen planě slibují.

Když si uděláme přehled všech těchto potřeb, všech těchto stresujících zkoušek, vede nás to na kolena. Den za dnem voláme k Bohu: „Pane, jaké poselství můžeme nabídnout? Co můžeme kázat, abychom těmto ztrápeným věřícím přinesli uzdravení a povzbuzení?“ Cítíme strašnou bolest, přesto víme, že jim zkrátka nemůžeme nabídnout mělkou frázi. Odmítáme přinášet povrchní poselství o lidské sympatii a říkat: „Nebuďte skleslí. Slunce již brzy vyjde.“

Ne, je potřeba mnohem víc než pouhý soucit nebo peprná řeč. Boží slovo musí vyjít a dát moc k odolnosti proti každému útoku zkoušek.

---

Toto není poselství, které jsem se chystal předat

---

Když jsem přemítal o utrpení, zoufalství a trápení, pomyslel jsem si: „Tohle všechno je kvůli satanskému útoku.“ Okamžitě jsem začal pracovat na poselství nazvaném „Válka vyhlášená svatým.“

Ve Zjevení zjišťujeme, že Satan dává moc něčemu, co se nazývá „šelma.“ „Bylo jí dáno, aby svedla boj se svatými a přemohla je; a byla jí dána moc nad každým kmenem, jazykem i národem“ (Zjevení 13:7).

Když si dám dohromady slova – „Moc k vedení války… proti svatým… aby je přemohla“ – začal jsem vyvozovat: „To je ono. Proto jsou Boží lidé právě teď tak trápeni. Je to moc šelmy. Ona je ten důvod, který je za vší chudobou, za všemi problémy v rodinách a v manželstvích. Šílený drak zplnomocňuje zlou a bezbožnou vládu. Naši vedoucí představitelé jsou manipulováni bezbožnými koalicemi a skupinami se speciálním zaměřením. Ďábel si v naší společnosti vynucuje svůj pořádek.“

„Toto je otevřená válka proti Božím vyvoleným. Šílený nepřítel se chystá přemoci víru svatých, způsobit, aby ztratili veškerou důvěru v Boha. Mnoho věřících zlenivělo a stagnuje ve své víře. A další již byli přemoženi. Jejich víra ztroskotala. Úplně ztratili odvahu, až to nakonec vzdali.“

„Když se dívám kolem sebe, co se děje v naší zemi, nelze to popřít. Ďábel vychrlil ze svých úst povodeň nepravosti. Vyvrhnul povodeň utrpení proti Božímu lidu. A mnohé tato povodeň odnesla.“

Ježíš mluvil o „hodině moci,“ která nastane pro vládce temnoty. Když ho vedli ze zahrady, řekl těm, kteří ho zajali: „Toto je vaše hodina a vláda temnoty“ (Lukáš 22:53). Řecké slovo pro „hodinu“ zde znamená „krátké období.“ V této hodině tmy šelma na krátký čas přemohla Petra. Kristus ho varoval: „Satan po tobě půjde, aby tě tříbil a zkoušel.“

Ještě je tu otázka, kterou se ve skutečnosti Ježíš ptal: „Ano, hodina temnoty přijde, nejen na Izrael, ale na celý svět. Já tu nebudu, ale můj Duch ano. Pošlu ho, aby vás v každé zkoušce podpíral a nesl. Bude přebývat v srdcích všech, kdo ve mě věří. Takže, až nastane čas temnoty, budete věřit?“

---

My teď vidíme začátek Satanovy poslední hodiny moci

---

Jak kniha Daniel, tak Zjevení nás varují před touto poslední hodinou veliké temnoty, která přikryje celou zemi. A na krátký čas to bude vypadat, jako by Satan vyhrával na všech frontách.

I teď jsou tu zlověstná znamení takové temnoty. Zdá se, že se náš národ roztáčí k chaosu. Televize a Internet chrlí špínu do našich domovů. Ukazuje se, že instituce, které podpíraly naší společnost, jsou rozdrobené a selhávají. Vzpomeňte na nedávnou polemiku o instituci manželství mezi mužem a ženou. Zdá se, že peklo na tomto bojišti dosáhlo vítězství, odhazují se všechny morální zábrany.

Nejtragičtější ze všeho však je, že to vypadá, jako by Satan porazil církev. Hodil přes Boží dům ducha smrti, takže zástupy pláčí: „Nemohu najít církev, kde jedná Duch svatý. Kamkoliv se podívám, není tam žádný oheň, žádné usvědčení. Je to mrtvé.“

Možná si říkáš: „Bratře Davide, tohle zní tak bezútěšně. Vypadá to všechno jako zastrašování.“ Ale pravdou je, že Satan dostal jen krátký čas. Proto vynáší z pekla všechno, co jen může.

Ale Bůh to všechno předpovídal. Není překvapen žádnou špatností, kterou vidíme. Ne, On měl po celou dobu pro svůj lid plán. Vytvořil tento plán před Stvořením. A je to plán nejen abychom přežili, ale abychom přemáhali.

Jen jedna věc přemůže a zažene temnotu, a to je světlo. Izaiáš říká: „Nebo lid tento chodě v temnostech, uzří světlo veliké, a bydlícím v zemi stínu smrti světlo zastkví se“ (Izaiáš 9:2). A podobně říká Jan: „A to světlo svítí ve tmě, ale tma ho nepohltila“ (Jan 1:5).

Světlo představuje porozumění. Když říkáme: „Vidím světlo,“ říkáme tím: „Teď rozumím.“ Vidíš, o čem Písmo hovoří? Pán se chystá otevřít naše oči ne proto, abychom viděli vítězícího ďábla, ale abychom přijali nové zjevení. Náš Bůh nám poslal svého Ducha svatého, jehož moc je větší než všechny mocnosti z pekla: „Větší je Ten, který je ve vás, nežli ten, který je ve světě“ (1. Jan 4:4).

Ve Zjevení čteme o tom, že peklo chrlí kobylky a štíry, kteří mají velkou moc. Čteme o drakovi, šelmách, rohatých nestvůrách, stejně jako o příchodu Antikrista. Ale nevíme, co všechno tyto nestvůry znamenají. Faktem je, že to nemusíme vědět. Nemusíme si dělat starosti s Antikristem ani se znamením šelmy.

Víš, v nás žije Duch Všemohoucího Boha a Jeho Krista. Pavel řekl, že v nás působí moc Ducha svatého. Jinými slovy, Duch svatý žije v nás právě v tuto chvíli.

Takže, jak v nás Duch působí uprostřed našich těžkých časů? Jeho moc je uvolňována jen tehdy, když ho přijmeme jako nosiče našich břemen. Dostali jsme Ducha svatého právě pro tento účel, aby nosil naše starosti a pečování. Tak jak můžeme říci, že jsme ho přijali, když jsme na něj neuvrhli naše břemena?

Přemýšlej o tom: Duch svatý není uzamčený ve slávě, ale je tady, přebývá v nás. A dychtivě očekává, aby převzal kontrolu nad každou situací v našich životech, včetně našich utrpení. Takže, jestliže dál setrváváme ve strachu – zoufáme si, pochybujeme, zabředáme stále hlouběji do úzkostí – pak jsme Ho nepřijali jako svého utěšitele, pomocníka, rádce, průvodce, zachránce a sílu.

Můžete namítnout: „Duch svatý byl poslán, aby nás zmocnil být Kristovými svědky.“ To je pravda, ale z čeho se skládá naše svědectví? Je to pouhé vyprávění lidem o Ježíši? Je to pouhé citování Bible? Je to modlitba za lidi? Všechny tyto věci jsou částí našeho svědectví, to je jisté – ale neskládá se jenom z nich.

Ne, svědectvím pro svět je křesťan, který uvrhnul všechna svá břemena na Ducha svatého. Podobně jako Tesaloničtí, vidí tento věřící drtivé problémy všude kolem, a přesto se raduje v Pánu. Důvěřuje Božímu Duchu, že ho utěší a vyvede z jeho trápení. A má mocné svědectví pro ztracený svět, protože je ztělesněním radosti navzdory tomu, že je obklopen tmou. Jeho život říká celému světu: „Tento člověk viděl světlo.“

Takový křesťan skutečně „přijal“ Ducha svatého, protože dovoluje Duchu, aby mu poskytnul všechno, co potřebuje k přemáhání. Deprimovaný věřící prostě není svědectvím.

Uvažuj o příkladu Pavlova života. Tento veliký apoštol mluvil o tom, že nad ním visí „rozsudek smrti“: „Měli jsme sami v sobě dokonce rozsudek smrti, abychom nespoléhali sami na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé“ (2. Korintským 1:9). Vysvětluje: „Byli jsme stlačeni, zatíženi břemeny, bylo to nad naše síly. Zoufali jsme si dokonce nad životem. Byli jsme naprosto ztraceni bez jakékoliv možnosti úniku.“

Když se Pavel podíval na svou příšernou situaci – strádání, utrpení, hlad, pronásledování, zima, nahota, věznění, osten v těle, pečování a úzkost o církve, pikle a neúspěšné úklady o jeho život – jeho reakcí bylo: „Tohle je konec. Z toho není východiska. Lidsky řečeno, vidím jedinou reakci, a to je smrt. Jediná cesta ven z této zkoušky je zemřít a být s Ježíšem.“

Milovaný, Bůh dopustil každou z Pavlových zkoušek. A přinutil apoštola, aby se nespoléhal na sebe, ale plně důvěřoval Duchu svatému, že ho vysvobodí. Písmo říká: „Abyste mohli všechno vykonat a zůstat stát“ (Efezským 6:13). V podstatě se nám říká: „Vyčerpali jste všechny své lidské možnosti. Snažili jste se vyřešit všechny své problémy a došli jste na konec svých sil. Teď nechte Boha, aby to všechno udělal. On provede a dokončí vaše vysvobození svým Duchem, který žije ve vás.“

Pavel mluví o mnohem víc, než jen o pasivním povzdechnutí: „Ó, já v tomhle důvěřuji Bohu.“ Ne, mluví o tom, že jsme tak bezmocní, tak rezignovaní, že se musíme spolehnout na „Boha, který křísí mrtvé“ (2. Korintským 1:9). Jeho závěr byl: „Bůh jediný je schopen mě vysvobodit z této beznadějné ‚smrtelné‘ situace. Jenom jeho Duch dokáže přivést k životu zcela novou cestu vysvobození.“

---

Pavel důvěřoval moci Ducha a Bůh ho osvobodil

---

„Který nás z takové smrti vysvobodil a vysvobozuje, v něhož doufáme, že nás i nadále bude vysvobozovat“ (2. Korintským 1:10). Jak neuvěřitelné prohlášení. Pavel říká: „Duch mě osvobodil z beznadějné situace. On mě osvobozuje i teď. A neustále mě bude vysvobozovat ze všech mých soužení.“

Dovolte, abych to všechno shrnul: přijetí Ducha svatého není potvrzováno nějakým emočním projevem. (Přestože věřím, že existují projevy Ducha.) To, o čem mluvím, je přijímání Ducha svatého tichou, stále rostoucí znalostí. Přijmout Ho znamená mít stále rostoucí světlo o Jeho vysvobozující moci, o Jeho nesení břemen, o Jeho zaopatření.

Opakuji Petrova slova: „Tak jako nám jeho božská moc darovala všechno, co patří k životu a zbožnosti, skrze poznání Toho, který nás povolal svou slávou a ctností“ (2. Petr 1:3). Podle Petra nepřichází božská moc Ducha jako manifestace. Přichází nejprve „skrze poznání Toho, který nás povolal.“

„A my všichni jsme vzali z jeho plnosti, a to milost za milost“ (Jan 1:16). Navíc, Duch svatý není plně přijat, dokud není plně pověřen. Zkrátka, nepřijali jsme Ho, pokud jsme Mu nepředali úplnou kontrolu. Musíme se absolutně vydat do Jeho péče.

Dovolte, abych vám pro ilustraci uvedl poslední příklad. V 19. kapitole Genesis nacházíme Lota a jeho rodinu ve strašné krizi. Na jejich město Sodomu již brzy dopadne soud, a tak Bůh poslal své anděly, aby ho vysvobodili. Lot otevřel své dveře těmto Hospodinovým poslům a oni vstoupili do domu. Měli moc z nebe, aby vysvobodili celou tuto rodinu. Ale andělé nebyli přijati.

Víš, Lotova žena si nedovedla představit, že by měla změnit svůj život. Když slyšela, jak andělé naléhají na jejího manžela, aby opustil Sodomu, musela si myslet: „Nechci opustit svůj krásný dům, svůj nábytek, všechny své přátele. To určitě nemůže být Boží vůle. Budu se modlit, aby Bůh odložil svůj soud. Musí pro mě udělat zázrak.“

Nakonec museli andělé na Lota a jeho rodinu vyvinout svou sílu, vytáhnout je ze Sodomy. Po celou dobu bylo Božím plánem pro ně, že je vysvobodí formou útěku, bude je krmit, odívat a starat se o ně. Ale, jak všichni víme, Lotova žena se ohlédla zpět a zemřela, proměnila se v solný sloup.

Poselství andělů bylo jasné: „Jestliže chcete, aby měl Bůh kontrolu, potom se musíte vzdát své vlády. Jestliže Ho hledáte, aby vás vysvobodil, musíte pustit své plány a být ochotní jít Jeho cestou.“ Krátce, Duch svatý nepoužije svou moc k osvobození pochybovačů. Nevíra Jeho práci přeruší. Musíme být ochotní nechat Ho učinit změny v našich životech, jestliže je to Bohem zvolená cesta k našemu vysvobození.

Podle mého názoru dnes mnoho věřících neprožívá vysvobození, protože se drží svých vlastních plánů. Ptám se vás: jste ochotní nechat Ducha svatého, aby vás vedl a provázel? Nepřijali jste Ho, pokud k Němu nejdete s každým svým břemenem. Naléhám na vás, jděte do modliteb a vyjmenujte Mu každou krizi, které čelíte: „Tady to je, Duchu svatý. Předávám Ti tuto situaci. A důvěřuji Ti, že ve mně přebývá Tvá moc. Nenechám se kvůli tomu připravovat o spánek. Dávám Ti to.“ Potom věř!

Musíš prostě pozvednout své oči od své situace. Ano, všude kolem je temnota. Ale ty jsi viděl světlo. Jsi ochoten důvěřovat Pánu, že tě provede skrz? Věř Slovu, které ti dal: „Který nás z takové smrti vysvobodil a vysvobozuje, v něhož doufáme, že nás i nadále bude vysvobozovat“ (2. Korintským 1:10).

---
Použité s povolením, které je uznané společností World Challenge, P. O. Box 260, Lindale, TX 75771, USA.

Times Square Church Information | New Reader Information

Multilingual Site

COPYRIGHT/REPRODUCTION LIMITATIONS:
Tento datový soubor je výhradním majetkem World Challenge. Nemůže být pozměněn, nebo vydáván jinak. Může být reprodukován jen v celku a to bez jakýchkoliv poplatků. Všechny reprodukce tohoto souboru musí obsahovat vydavatelské právo [např. „Copyright © 2004 by World Challenge“]. Tento soubor nemůže být použitý bez povolení World Challenge, k dalšímu prodeji nebo rozmnožován za účelem prodeje. To zahrnuje celý jeho obsah s výjimkou několika krátkých citátů. Prosím uveďte následující zdroj prohlášení: Copyright © 2004 by World Challenge, Lindale, Texas USA.

Tento materiál je vyhrazený pro osobní použití a není určen pro zveřejňování na jiných web stránkach. The Lorain Country Free-Net Chapel vlastní výhradní práva od World Challenge, Inc. na publikování těchto kázání na jejich web stránce. Můžete svobodně stahovat, kopírovat, tisknout a distribuovat tento materiál, pokud ho nebudete zveřejňovat na jiné Internetové stránce. Avšak můžete udělat odkaz (link) na tuto web stránku.

Copyright © 2004 - The Lorain County Free-Net Chapel
North Central Ohio, U.S.A.

Začátek stránky

Webmaster
Tato stránka byla naposledy změněná 28. listopadu 2004.

Why Revival Tarries/ "Help!"/ What's Here/ Sponsor/ Statement of Faith/ Bible Study
Around the Piano/ Bulletin Board/ Library/ Pulpit Series