By David Wilkerson
1. června 1987
__________

Jsem přesvědčen, že mnoho z těch, kteří si říkají křesťané, nevytrvají až do konce. Bylo prohlášeno, že láska mnohých vychladne a zemře v důsledku prudkého vzrůstu bezbožnosti. Jiní se odvrátí od pravdy a poběží za falešnými učiteli a proroky, kteří budou vyhovovat jejich sobeckým žádostem a podvedou je. Tam budou ti svedení doktrínami démonů, kteří duchovně oslepnou a nakonec budou vydáni napospas hanebnému myšlení.

Kdyby žil dnes prorok Jeremiáš, byl by zděšen z pohledu na takové množství vlažných, hřích milujících, falešných křesťanů – žijících tak bezstarostně na skutečném konci času. Lkal by a naříkal a vykřikl by: „Poněvadž tebe s pěšími běžícího, k ustání přivodí, kterakž bys tedy stačil při koních? A poněvadž v zemi pokojné, jíž jsi se dověřil, ustáváš, což pak spravíš při tom zdutém Jordánu?“ (Jeremiáš 12:5).

Prorokovo poselství je: „Až do teď to je pěší závod, ale nyní přijíždějí jezdci Apokalypsy. Jestli jsi unavený a nedbalý, bezstarostný v čase pokoje a prosperity, jestliže nemůžeš chodit s Bohem, když tu není žádné pronásledování, co budeš dělat, až se přihrne ďábelská povodeň hříchu a pronásledování ve velkém?

Děkuji Bohu za to, co slyšíme od mnoha těch, kdo odpovídají na naše psaná poselství. Hlad po Bohu roste, existují nádherná svědectví, jak Duch svatý burcuje hledače k chození ve svatosti, je tu velký vzrůst duchovního rozpoznání, mnozí se zřekli model, mrtvých církví a falešného vyučování. Žasneme nad ohromnými změnami, které jsme viděli jen v loňském roce; podobně nám mnozí píší, aby nám pověděli, jak je Pán provádí skrze pročišťující ohně. Mezi nimi je mnoho služebníků všech náboženství, kteří zbavili své životy hříchu a kteří nyní pláčí pro své ovce a kážou s opravdovým břemenem od Pána. Pro tohle všechno dáváme Bohu mnohou chválu. Přesto jsme ve svém srdci zarmouceni, že ti, kdo se obracejí k Pánu se vším, co v nich je, představují jen zanedbatelný zbytek. Většina křesťanů a pastýřů se brání zvuku trumpet a ignoruje volání strážného. Duchovní slepota do církve chodících mas se musí stávat pro Boha nesnesitelnou, protože On si zvolil postupovat rychle a upřímně, aby soudil svůj lid. Spasitel přišel náhle na Sion s velkým rozhořčením, a On nestáhne Svou ruku soudu zpátky, dokud každý jednotlivý penězoměnec a zloděj neodejde z Jeho domu. Viděli jsme jen začátek Jeho hrozného soudu nad nepoctivostí, pokřiveností, lhaním, podvody a překroucením Jeho evangelia. TŘESENÍ PRÁVĚ ZAČLO! „Přišel totiž čas, aby soud začal od Božího domu. A jestliže začíná nejdříve od nás, jaký bude konec těch, kdo nejsou povolní Božímu evangeliu?“ (1. Petr 4:17).

---

„Kde jsme jako pastýři selhali?“

---

Dobře známý pastor napsal: „Veřejně jste mluvil o neúspěších pastýřů, ale neřekl jste nám, kde jsme selhali; žádám v lásce, abyste to podložil pravdou.“ Pravda je, že my jako služebníci evangelia jsme se nedrželi prostého cíle, který leží na věřících, aby platili skutečnou cenu za učednictví. Ježíš dal několik přísných, nekompromisních přikázání těm, kdo Ho budou následovat a vyznávat Jeho svaté jméno.

Není dost alarmování na našich kazatelnách a příliš mnoho ega a pýchy. Jen nemnozí nyní kážou skrze slzy a bolest nad odpadlictvím a chladností mezi věřícími. Je tragické, že dnes existuje tolik pastýřů, kteří ztratili pravé pomazání Ducha svatého a věnují se budování své vlastní reputace – nezaměřují se na potřeby ovcí, ale na financování a podporování svých vlastních drahých snů.

Pavel měl pravé srdce pastýře – srdce vždy v těžké práci (v porodních bolestech) se starostí o duchovní růst ovcí. Korintským napsal: „Žárlím na vás Boží žárlivostí, neboť jsem vás zasnoubil (přislíbil) jednomu muži, abych vás jako neposkvrněnou pannu představil Kristu“ (2. Korintským 11:2). Galatským ovcím řekl: „Synáčkové moji, které znovu v bolestech rodím, dokud ve vás nebude zformován Kristus“ (Galatským 4:19). Tesalonickým napsal: „Dnem i nocí se převelice modlíme, abychom spatřili vaši tvář a doplnili to, co se nedostává vaší víře“ (1. Tesalonickým 3:10).

Puká mi srdce, když si uvědomím, jak dalece nedosahuji úrovně toho, jaký má milující pastýř být. Nedostává se mi Ducha, který pohyboval Pavlem s takovou láskou a zájmem o Boží lid. Řekl: „Vždyť kdo je naší nadějí, radostí a korunou chlouby? Nejste to snad právě vy před tváří našeho Pána Ježíše Krista při jeho příchodu? VY JSTE PŘECE NAŠE SLÁVA A RADOST!“ (1. Tesalonickým 2:19–20). A přidává: „Neboť nyní žijeme, jestliže vy stojíte v Pánu!“ (1. Tesalonickým 3:8).

Tento drahý Boží muž povzbuzoval ovce dopisy, které je pobízely ke svatosti a velkému hladu po Ježíši Kristu. Řekl: „Proto se také za vás stále modlíme… aby tak jméno našeho Pána Ježíše Krista bylo oslaveno ve vás a vy v něm…“ (2. Tesalonickým 1:11–12). Se slzami jim mohl říci: „Byli jsme však mezi vámi laskaví, jako když kojící žena chová své děti“ (1. Tesalonickým 2:7). „Jak víte, každého jednotlivého z vás jsme napomínali, utěšovali a zapřísahali jako otec své děti“ (verš 2:11).

Nechtěl jejich peníze a velice se staral, aby nebyl nikdy břemenem pro ovce. Řekl: „Dnem i nocí jsme s námahou a úsilím pracovali, abychom nikomu z vás nebyli přítěží (na obtíž)“ (2. Tesalonickým 3:8). Kdybychom měli být břemenem (vydáním) pro VÁS, Pavel raději odmítl obléknout si „plášť chamtivosti“, protože byl „pověřen evangeliem“. Shrnul svou službu a svůj jediný cíl ve svém dopise Tesalonickým: „Aby tak upevnil vaše srdce, bezúhonná ve svatosti před tváří Boha“ (1. Tesalonickým 3:13).

Úpěnlivě prosím Boha, aby mi dal takové milující srdce pastýře. Kéž by Duch dal povstat pastorům a evangelistům, kteří nebudou mít jiný cíl své služby, než aby upevnili věřící ve svatosti a pobízeli je, aby se PEVNĚ CHOPILI KRISTA. Na zemi je srdcervoucí křik po pastýřích, kteří dají stranou veškerou zábavu a vtipkaření – a budou kázat Kříž. Je hrozné, že služebnosti (ministry) zředily pravdu o sebezapření a o umírání hříchu a sobě. Vytvořili jsme generaci věřících uvolněných mravů, impotentních věřících, kteří dokonce nerozumí, co to znamená oddělit se od světa. Křesťané nyní mohou bez uzardění otevřeně hřešit. Svět je šokován a rozhořčen špínou a korupcí v křesťanstvu.

Mnoho evangelických kázání dnes není o kříži, nemá žádné doktríny o utrpení, žádné výtky, domluvy, žádné pokání, žádnou nenávist k hříchu, žádné příkazy k oddělení se nebo k čistotě, žádné volání po bezpodmínečném poddání se Panství Krista, žádné každodenní umírání tělu, žádné ukřižování žádostí těla, žádné sebezapření, žádné odmítnutí svého života a žádné varování před přicházejícím pronásledováním a hrozivě se vznášejícím soudem. Nejsmutnější ze všeho je, že mnoho křesťanů dnes dává přednost slyšet o svých PRÁVECH V KRISTU před cenou za ignorování JEHO POŽADAVKU NA NÁS!

---

Cena za pevné chopení se Krista

---

Zástupy následovaly Ježíše, On však přesto věděl, že jen málo jich bude pokračovat, aby se Ho skutečně chopili a stali se pravými učedníky, které by mohl s radostí ukázat Otci. Židé se chtěli chopit Mojžíše a Krista a držet si své tradice a mrtvé rituály, zatímco by se prohlašovali za Jeho následovníky. Ježíš by neměl nic společného s jejich dvojsmyslností. On vymezil jasné hranice a přinutil je, aby si vybrali.

Ježíš řekl: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůže sloužit Bohu i mamonu“ (Matouš 6:24).

Ježíš odhalil paradox rozděleného srdce. Strhal fasádu předstíraných učedníků a On nám říká, co se stane těm, kdo slouží současně dvěma pánům. Neodvažujme se opomenout toto varování, které tu zdůrazňuje náš Pán. Význam je tento – NEOPUŠTĚNÝ HŘÍCH TĚ POVEDE DO NEJHORŠÍHO MOŽNÉHO POKRYTECTVÍ. Budeš říkat, že miluješ Pána a nenávidíš ďábla. Ale tím, že si držíš své tajné žádosti, modlářství, hořkost, vzpouru, tak ve skutečnosti pohrdáš Pánem a držíš se Satana. Tajně se držíš toho, o kom říkáš, že ho nenávidíš, zatímco dáváš neupřímnou chválu falešné lásky Tomu, o kom prohlašuješ, že Ho miluješ.

Takovým pokrytcům Ježíš řekl: „Tento lid se ke mně přibližuje svými ústy a ctí mne svými rty, avšak jejich srdce je ode mne daleko. Nadarmo mne ale uctívají…“ (Matouš 15:8–9).

Pán říká: „Nemůžeš vyjít se svědčením, že Já jsem ten, koho miluješ, zatímco Mnou celou dobu pohrdáš tím, že činíš zle.“ Řecký význam slova pohrdat je POVRCHNĚ UCTÍVAT. Pohrdat Pánem je NEVZÍT SI JEHO SLOVO K SRDCI. Je to nevážit si Jeho požadavků na nás, jako by nebyly závazné, povinné. Dovol mi vypsat některé Kristovy požadavky na ty, kteří se Ho pevně chopí a budou Jeho praví učedníci.

1. JE TU POVOLÁNÍ MILOVAT HO TAK VÁŠNIVĚ, ŽE COKOLI JINÉ SE VE SROVNÁNÍ S TÍM BUDE ZDÁT JAKO NENÁVIDĚNÉ.

   „Jde-li někdo ke mně a nemá v nenávisti svého otce i matku i ženu i děti i bratry i sestry a dokonce i svou vlastní duši, nemůže být mým učedníkem“ (Lukáš 14:26).

   Řecké slovo nenávidět použité zde vyvozuje – MILOVAT MÉNĚ PŘI SROVNÁNÍ. Ježíš vyžaduje, abychom Ho milovali láskou, která je tak všeobsahující, absolutní a vroucí, že všechny pozemské city se ve srovnání s tím budou zdát jako nenávist. Dnes je tak málo vášnivé, vroucí lásky pro Krista. Kdyby naše láska k Němu byla rozžhavená, všestravující, intenzivní a radostná, pak by nebyla žádná potřeba hlavních zásad a schémat a instrukcí o tom, jak se modlit. Modlili bychom se, protože naše srdce by hořela láskou k Němu. Nebyla by tu žádná nuda, žádné zkoušení naplnit hodinu modlením se za celý svět. On by byl předmětem našich modliteb, byl by to vzácný čas za zavřenými dveřmi k vyjádření přetékajícího obdivu a něžné lásky zaplavující naše srdce.

   Čtení Jeho Slova by nikdy nebylo obtížné a opět bychom nepotřebovali žádnou formulku jako „Jak projít celou Bibli za jeden rok.“ To je pro děti, které nejsou dost zralé, aby rozuměly privilegiím, výsadám a nárokům lásky. Ti, kdo milují Krista s vášní, jsou magneticky přitahováni k Jeho Slovu, aby se učili víc o Něm. Nehledají studená, historická fakta, nezapadají jako do bažin do nekonečných genealogií a spekulací o konci světa. Všechno, co chtějí, je znát Ho lépe, vidět víc Jeho krásy a slávy, tak aby mohli být víc jako On. Chtějí víc než doktrínu nebo učení nebo informaci, chtějí vidět Ježíše v plnosti.

   Skutečně Ho milujeme, nebo Ho jen využíváme? Víme i co to je vstoupit někdy do Jeho sladké přítomnosti, nic nežádat, jen se k Němu vztáhnout s vděčností a díkůvzdáním za to, že nás tak absolutně miluje? Nestali jsme se příliš sobeckými a soběstřednými v našich modlitbách? Budeme se modlit, aby byla Amerika ušetřena soudu. „Ušetři nás, nesuď nás“, voláme: „Dej nám, navštiv nás, požehnej nás, použij nás, ochraňuj nás“, a to všechno může být duchovní, ale zaměřené dosud na NÁS.

   Potom jdeme k Jeho Slovu pro odpovědi na naše problémy, pro vedení, pro útěchu, a to je také chvályhodné a správné. Ale kde je láska, která motivuje duši, aby pilně zkoumala Písmo jen proto, aby objevovala více a více o svém milovaném?

   Dokonce i ve své práci pro Něj se můžeme stát sobečtí. Chceme, aby požehnal naši službu Jemu, aby se ukázalo, že naše víra je pravá. Chceme být považováni za pilné, přičinlivé, schopné, úspěšné, jako znamení Jeho požehnání na nás. Ve svém vlastním srdci jsem křičel: „Ó Pane, je má vlastní služba pro mě důležitější než Ty? Je mým jediným motivem láska k mému Spasiteli nebo chci vidět něco viditelného, co jsem pro Tebe dokázal?“ Milovaný, náš Pán se mnohem víc zajímá o to, čím se stáváme v Něm, než o to, co děláme pro Něj.

   Jeden drahý čtenář žije ve svázanosti, protože dveře služby jsou zavřené. Mohl by to být pocit „být odložen na polici“. Někteří si myslí, že by mohli být víc užiteční pro Pána na nějakém potřebném misijním poli. Ale já ti říkám: NEMŮŽEŠ BÝT VÍCE UŽITEČNÝ PRO PÁNA NEŽ KDYŽ MU SLOUŽÍŠ LÁSKOU VE SKRYTU UZAVŘENÉHO MODLITEBNÍHO POKOJÍČKU. Když hledáš Pána v modlitbě, když zkoumáš Jeho Slovo, abys Ho poznal, jsi na svém vrcholu tvé užitečnosti. Nemůžeš udělat víc, čím bys Ho požehnal a uspokojil, než být s Ním uzavřen v milující komunikaci, a cokoli pro tebe otevře, abys udělal doma nebo v zahraničí vyplyne bez námahy z komunikace s Ním. Pán se víc zajímá o získání všeho ve mně, než o mé získání světa pro Něj. Získání ztracených je přirozený výsledek oddanosti Jemu.

2. NEMŮŽEŠ SLOUŽIT DVĚMA PÁNŮM A MÍT TO, CO LZE ZÍSKAT NA KONCI!

   „Neboť kdo z vás, když chce postavit věž, si nejdřív nesedne a nespočítá náklad, má-li na to, aby dokončil? Aby snad, když by položil základ a nemohl stavbu dokončit, nezačali se mu posmívat všichni, kteří by to viděli se slovy: Tento člověk začal stavět a nemohl to dokončit“ (Lukáš 14:28–30).

   Ježíš řekl tato slova těsně před uzavřením své služby na zemi s cílem varovat následovníky, že dobré úmysly nebudou stačit, aby je dovedly až do konce těžkých časů. Mnoho následovníků nebude mít co vzít, NEDOVEDOU BOJ AŽ DO KONCE – VRÁTÍ SE – NEDOKONČÍ ZÁVOD!

   Dovol mi, abych ti řekl to, co věřím, že bude tím nejsmutnějším možným stavem na planetě zemi, a to je toto: TEN, KDO SE VYDAL NA CESTU ZCELA ODHODLANÝ CHOPIT SE PEVNĚ KRISTA, DORŮST DO DOSPĚLÉHO NÁSLEDOVNÍKA A STÁVAT SE VÍC A VÍC JAKO jEŽÍŠ, PŘÍMO AŽ DO SMRTI NEBO DO KONCE, POTOM POMALU POHASNE, ZMIZÍ, UTEČE, A STANE SE CHLADNÝM A LHOSTEJNÝM K TOMU, KTERÉHO KDYSI MILOVAL. To je ten, který položil základ a nemohl dokončit, protože nejprve nespočítal cenu. Došly mu zdroje, došel tak daleko a poté přestal.

   Bože, vzbuď nás a učiň, abychom rozuměli, že se všichni MĚNÍME. Neexistuje taková věc jako nepohnutě stát: buď se denně proměňuješ do podoby Ježíše nebo se měníš zpět do svých starých tělesných způsobů. Těm, kteří se rozhodli pevně chopit Krista za každou cenu, kteří vzali svůj kříž, zapřeli sami sebe a pokračují s Ním, řekl Pavel: „My všichni se pak s odkrytou tváří zhlížíme v Pánově slávě jako v zrcadle a jsme proměňováni v tentýž obraz, od slávy k slávě, jako od Pánova Ducha“ (2. Korintským 3:18).

   Jaká radost je potkat ty, kteří DOKONČUJÍ ZÁVOD. Rostou v moudrosti a známosti Krista; stále víc a víc se vzdalují od tohoto světa a jeho potěšení; a stále víc a víc myslí nebesky. Jejich duchovní cítění je mocně procvičováno a jejich rozpoznání toho, co je z Boha nebo z těla stále vzrůstá; a jak stárnou, hladovějí stále víc po Kristu. Přesekli všechny pozemské vazby, a s rostoucí intenzitou touží být s Ním v Jeho slávě. Pro ně zemřít je získat konečnou cenu, být povolán do Jeho přítomnosti, být navěky po Jeho boku. Není to nebe, co hledají, ale Kristus ve slávě! Kristus se stal potěšením jejich života, jejich vše ve všem.

   Můžeš si být jistý, že až se Kristus vrátí, bude mít slavnou církev sestávající z těch, kteří jsou tak změněni do Jeho podoby, tak nezávislí na tomto světě a tak sjednocení s Ním, že přesun od pomíjitelného k nepomíjitelnému stavu bude jen jeden poslední krok lásky, jako prolomení tenkého hedvábí zakrývající konec v tomto životě.

   Přece je smutné spatřit tak mnoho křesťanů, kteří se mění od slávy směrem dolů k rozkladu. Pavel o nich řekl: „Poznali Boha, ale neoslavovali ho jako Boha, ani nebyli vděční… jejich nerozumné srdce bylo zatemněno. Prohlašují se za moudré, ale stali se blázny… ZAMĚNILI Boží pravdu za lež a ctili stvoření a sloužili mu raději nežli Stvořiteli…“ (Římanům 1:21–25).

   Jak neuvěřitelná temnota padá na ty, kdo vyběhli, ale byli svedeni zvířecími touhami. Nemají ve svých srdcích Boží slovo, které by je podpíralo, neslo; nemodlí se za moc Ducha svatého k přemožení Satana; milují své rozkoše víc než Krista, takže se otevřeli opět k přirozenosti zvířete. Jak rychle se mění! Jak se stávají slepými! „Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své“ (Přísloví 26:11).

   Vím, že toto podrobné poselství padne do rukou mnohých, kteří jsou v procesu ZMĚNY ZPĚT KE LŽI! Může to být jen jeden malý krok pryč od Krista, tak jemný, možná neuvážený, ale může vést k rychlému sestupu daleko od Jeho lásky. Některý čtenář může být dokonce právě teď velice daleko od toho, čím byl kdysi v Kristu. Duch svatý vás všechny volá na cestu zpátky, zpátky k pokání, zpátky k sebezapření a odevzdání se. Čas je teď velkým faktorem! Jestli jsi měl kdy v úmyslu zmocnit se Krista, udělej to teď.

3. BUĎ BUDEŠ BOJOVAT, ABY SES ZMOCNIL KRISTA, NEBO BUDEŠ NAKONEC KAPITULOVAT PŘED SATANEM.

   „Který král si cestou do boje proti jinému králi nejdříve nesedne, aby se poradil, může-li se s deseti tisíci utkat s tím, který proti němu táhne s dvaceti tisíci? Jinak totiž k němu pošle poselstvo, když bude ještě daleko, a bude se ptát na podmínky míru. Tak tedy žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem“ (Lukáš 14:31–33).

   Jsme králové a kněží před Pánem a představujeme deset tisíců vycházejících do boje proti Satanově armádě. V Judovi je řečeno, že to prorokoval Enoch: „A o nich také prorokoval sedmý od Adama, Enoch, když řekl: Hle, Pán přichází s desetitisíci svých svatých“ (Juda 14). Je psáno: „Větší je Ten, který je v nás, nežli ten, který je ve světě,“ ale tělesným očím se jeví, že Satan je ohromně velká moc.

   Satan se vůbec nestará o tělesné, odpadlé náboženské systémy; jeho válka je proti svatému ostatku, kterého se velmi obává. „Drak se tedy na tu ženu rozhněval a odešel svést boj s ostatními z jejího semene, KTEŘÍ ZACHOVÁVAJÍ BOŽÍ PŘIKÁZÁNÍ A MAJÍ SVĚDECTVÍ JEŽÍŠE KRISTA.“ (Zjevení 12:17).

   Jestliže jsi upnul své srdce, aby se chopilo Krista, jsi ďáblovým terčem v tomto posledním střetnutí. Všechno, co je v pekle, se vydá proti tobě. Protože ty způsobíš, že knížetství a mocnosti tmy se budou třást, když se VYDÁŠ KRISTU BEZPODMÍNEČNĚ A ÚPLNĚ!

   Jsi připraven na to, co přichází? Jsi připravený (ochotný) žít své dny v duchovním boji, když víš, že proti Božímu lidu je namířena záplava zločinnosti, nespravedlnosti? Jestliže jsi se upnul na to, aby ses chopil Krista, jsi nepřemožitelný, jsi zaručeným vítězstvím nad veškerou mocí nepřítele. Jestliže zachováváš věrnost Pánu, pak celá nebeská armáda bojuje za tebe.

   Mojžíš, když mluvil za Boha, řekl Izraeli: „Nedělejte sobě modl… a jestliže přikázání mých ostříhajíce, budete je činiti…“ a následkem toho „honiti budete nepřátely své, a padnou před vámi od meče. Pět vašich honiti jich bude sto, a padnou před vámi od meče“ (Leviticus 26:1,3,7–8).

   Jozue povzbuzoval Pánovu armádu těmito slovy: „Tak jeden z vás honiti bude tisíc, nebo Hospodin Bůh váš onť bojuje za vás… toho tedy nejpilnější buďte, abyste milovali Hospodina Boha svého“ (Jozue 26:10,11). Když milovali Hospodina chozením v poslušnosti, měli zaslíbeno: „Nikdo nebude schopen obstát před tebou…“

   Ale Mojžíš varoval Izrael, co se stane, když se smísí se světem a pokusí se sloužit dvěma pánům: „Jak by jich jeden honiti mohl tisíc, a dva pryč zahnati deset tisíců? Jedině že Bůh skála jejich prodal je, a Hospodin vydal je“ (Deuteronomium 32:30). Když se již nedržíš skály (Krista), staneš se zbabělým, bojácným a zbabělcem před nepřítelem. Hřích, chladnost, vlažnost – to okrádá křesťany o moc a jistotu a ti, kteří opustí svou první lásku, budou nakonec chodit v jednom kuse ve strachu před dotíráním ďábla.

   Těchto deset tisíců, jestliže zachovávají věrnost Kristu, chodí v pokoře před Jeho Božstvím, může snadno porazit dvacet tisíc démonických sil, přicházejících proti nim. Žádná zbraň vyrobená proti nim nebude mít úspěch (Izaiáš 54:17). Nezáleží na tom, jak moc záplava zla zuří, nemůže zranit toto přemáhající tělo věrnost zachovávajících vojáků Kříže.

   Ale co se stane těm, kteří odmítnou opustit tajný hřích, skryté žádosti? Zkoušejí jednat s ďáblem. Posílají své svědomí vstříc ďáblu, aby vyjednalo příměří. Hledají PODMÍNKY MÍRU. Chtějí pokračovat v tvrzení o milování Pána, ale nechtějí se vzdát této poslední pevnosti, kterou je zakořeněný hřích. Oni vědí, že je ďábel může pohltit, budou-li pokračovat ve flirtování se svým hříchem. Tak hledají místo kompromisu.

   Nemůžeš jednat s ďáblem! Nemůžeš dělat nejmenší kompromisy s hříchem! To vše je mimo válku – porážku pro nepřítele a vítězství nad vším, co nad námi uplatňuje! Církev je zaneřáděná troskami způsobenými kompromisem a nepodmaněným hříchem.

   Kéž Bůh pošle víc Ducha svatého, aby bojoval v nás, abychom mohli svá srdce upřít na Krista a křičet ke světu a všem hordám pekla: „Kdo nás oddělí od Kristovy lásky? Snad soužení, úzkost nebo pronásledování? Snad hlad, nahota, nebezpečí nebo meč?“ (Římanům 8:35).

   Ti, kdo se zmocní Krista, mohou zpívat tuto píseň: „Ale v tom všem skvěle vítězíme skrze Toho, který si nás zamiloval. Jsem totiž přesvědčen, že smrt ani život, andělé, vrchnosti ani mocnosti, věci přítomné ani budoucí, výšina ani hlubina ani žádné jiné stvoření nás nebude moci oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Římanům 8:37–39).

   Halelujah!

---
Použité s povolením, které je uznané společností World Challenge, P. O. Box 260, Lindale, TX 75771, USA.

Times Square Church Information | New Reader Information

Multilingual Site

COPYRIGHT/REPRODUCTION LIMITATIONS:
Tento datový soubor je výhradním majetkem World Challenge. Nemůže být pozměněn, nebo vydáván jinak. Může být reprodukován jen v celku a to bez jakýchkoliv poplatků. Všechny reprodukce tohoto souboru musí obsahovat vydavatelské právo [např. „Copyright © 2002 by World Challenge“]. Tento soubor nemůže být použitý bez povolení World Challenge, k dalšímu prodeji nebo rozmnožován za účelem prodeje. To zahrnuje celý jeho obsah s výjimkou několika krátkých citátů. Prosím uveďte následující zdroj prohlášení: Copyright © 2002 by World Challenge, Lindale, Texas USA.

Tento materiál je vyhrazený pro osobní použití a není určen pro zveřejňování na jiných web stránkach. The Lorain Country Free-Net Chapel vlastní výhradní práva od World Challenge, Inc. na publikování těchto kázání na jejich web stránce. Můžete svobodně stahovat, kopírovat, tisknout a distribuovat tento materiál, pokud ho nebudete zveřejňovat na jiné Internetové stránce. Avšak můžete udělat odkaz (link) na tuto web stránku.

Copyright © 2002 - The Lorain County Free-Net Chapel
North Central Ohio, U.S.A.

Začátek stránky

Webmaster
Tato stránka byla naposledy změněná 14. prosince 2002.

Why Revival Tarries/ "Help!"/ What's Here/ Sponsor/ Statement of Faith/ Bible Study
Around the Piano/ Bulletin Board/ Library/ Pulpit Series